Tento web je provozován na systému CMS.
Od pohádek ke komedii
V seriálu rozhovorů s mšenskými divadelníky
dnes odpovídá Jana
Čambalová
Jano, patříš k služebně nejmladším členům mšenského
souboru, tvá divadelní praxe je ale téměř nejdelší. V kterých souborech a rolích
jsi doposud sbírala zkušenosti?
K divadlu jsem se dostala
opravdu náhodou asi před 10 lety. Viděla jsem představení neratovických
ochotníků Strašidlo Cantervillské a moc se mi líbilo. Pak jsem se dala do řeči
se známou, která tam hrála, a ta mě pozvala, ať se připojím k jejich souboru.
Připravovali právě pásmo koled, se kterým se před vánoci objíždí okolí a zpívá
se na náměstích a v kostelech. Na to jsem se nechala zlákat a přišla na zkoušku.
Během měsíce ale odešla představitelka hlavní role v pohádce Kráska a zvíře,
kterou právě zkoušeli, a mně bylo řečeno, že jestli to nevezmu, budou muset
zahodit půl roku zkoušení. Tak jsem na to z čistého nerozumu kývla. Pohádka
se ale docela povedla a pak následovaly další: Šípková Růženka - role Zlé
sudičky, Sedmero krkavců - Paní větru + Svědomí, O zakletém hadu - Běla.
Postupně jsem začala pracovat také s Novým divadlem Mělník - od režiséra Ládi Dědka, jsem dostala nabídku role lehce retardované Maud. Byla to pro mě čest, ale i pěkný oříšek - "Maud" se hrála opravdu obtížně. S mělnickými ochotníky jsem v dalších letech nazkoušela ještě pohádky: Plaváček - role Princezny a O Jankovi, Jitřence a strašidýlkách - Marjánka. Kromě pohádek mě ale zajímá také divadlo pro dospělé, a tak jsem zkusila napsat scénář k novele od F. M. Dostojevského „Bílé noci“. Hru jsme začali zkoušet jako volné sdružení ochotníků z různých pražských souborů. Hrála jsem roli Niny a měli jsme přes 15 repríz, což mě potěšilo. V Praze jsem také začala zkoušet se souborem Na těsno plus hru Krysař – roli Černé Lízy. Ta je po roce ještě na repertoáru, loni jsme se s ní umístili na 2. místě oblastní přehlídky pro Prahu a měli šanci postoupit do národního kola v Třebíči. Chyběla nám jen trocha štěstí.
Jak jsi se vůbec dostala do Divadelního sdružení ve Mšeně,
bydlíš přece v Neratovicích, pracuješ v Praze a dojíždění na zkoušky musí být
časově a finančně dost náročné.
Kolegové ze mšenského
souboru viděli pohádku O Jankovi, Jitřence a strašidýlkách a zeptali se mě,
jestli nechci s nimi zkusit hru Ze života hmyzu od Karla Čapka. Tento autor mě
vždy přitahoval, navíc byli kolegové ze souboru i režisér Vízner sympatičtí, tak
jsem na nabídku kývla. Tato alternace se sice nakonec neuskutečnila, obratem
jsem ale dostala roli v připravované hře Postel plná cizinců.
Prozradím teď malinko z tvého soukromí. Jsi čerstvě vdaná a
i ve své divadelní roli Helgy ztvárňuješ milou manželku bouřliváka Claudia.
Čerpáš už přitom ze svých nových životních zkušeností?
To
rozhodně ne. K nespokojenosti či žárlivosti nemám v osobním životě důvod (ťukám
na dřevo) a doufám, že to tak zůstane. I když ... jak pravila jedna kolegyně z
pražského souboru: „Kdyby tě to náhodou potkalo, aspoň to už budeš mít
nacvičený.“
V současnosti pracujete na druhé polovině hry, takže ji už
zřejmě máte dostatečně zažitou. Jak se ti „Postel plná cizinců“
líbí?
Je tam opravdu spousta vtipných scén, při kterých se
bavím i teď, kdy je znám nazpaměť. Důležité ale je, aby se bavili diváci a to
záleží hodně na nás. Takže všem držím palce!
Václav Novák