Tento web je provozován na systému CMS.
Kniha na září
Barbara Nesvadbová: Pohádkář
Když se v roce 1997 objevila na knižních pultech prvotina (Řízkaři) tehdy dvaadvacetileté začínající spisovatelky Barbary Nesvadbové, dcery známého autora sci-fi Josefa Nesvadby, bylo jasné, že o tomto jméně na české literární scéně ještě uslyšíme. Ostatně jablko nepadá, jak už to tak bývá, daleko od stromu. Ačkoliv Barbara Nesvadbová nekráčí ve stopách svého otce z hlediska žánrového, přece jen během uplynulých dvanácti let dokázala vydat další tři knihy – Bestiář, Život nanečisto, Pohádkář (2008). Právě poslední z knih patří mezi nové tituly, které se nedávno objevily v místní knihovně.
Všechny romány mají společného jmenovatele, jímž je muž. Ústřední hrdinky se musí vyrovnávat se svými, mnohdy ne právě šťastnými vztahy k „osudovým“ mužům. Pohádkář je jedním z nich, hlavní hrdince Karle výrazně zkomplikuje život, ale ona si ho bez něj nedokáže představit. Pohádkář je synonymum pro muže, který věří svým lžím, jimiž zahrnuje své okolí, aby je vzápětí zanechal opuštěné a rozčarované.
Kniha, která místy může svou podobou upomínat na deník, i když nejde o typicky deníkové zápisy, je koncipována jako výpověď hlavní postavy nejen o vztahu s „Pohádkářem“, ale i o vztahu k životu jako takovému. Hlavní hrdince je přes třicet, má dvě děti, rozvádí se, je emancipovaná, laděním spíše feministka, důležitou roli v jejím životě má sex. Na druhou stranu klade velký důraz na rodinu, kterou pro ni představují především děti. Děj knihy se odehrává zejména v kulisách velkoměsta (Prahy), ale v hrdinčině odstěhování se na venkov je cítit ozvěna trendu uplynulých let – cesty z města. Krátké kapitoly, v nichž jsou zachyceny výpovědi vhodné téměř pro psychoanalytika, však nemají jen jednoho autora. V knize se kromě hlavní hrdinky Karly svěřuje se svými pocity i „ta druhá“, právnička Dana, k níž „Pohádkář“ odešel od Karly. Nic není černobílé a často je velmi těžké rozpoznat, které z žen daná výpověď patří. Nečekejte, že vám to Nesvadbová usnadní. Kapitolky, z nichž některé mnohdy nepřesáhnou stránku, jsou řazeny tak, aby nebyly v časové posloupnosti. Syrovost příběhu je umocněna syntaxí – převažují holé věty, minimum slov zachycuje maximum z duševního stavu obětí onoho tajemného muže. Pro některé čtenáře může být kniha těžko stravitelná, neboť Nesvadbová se nevyhýbá otevřeným popisům sexuálních scén, ale stejně jako obnažuje těla svých protagonistů, obnažuje i jejich duše.
Tematicky lze román vnímat jako reakci na podobu současného vztahu muž – žena, kdy se ztrácejí staré jistoty a nové nejsou vytvořeny. Do kontrastu se dostává nejenom láskyplný vztah Karliných rodičů s jejími vlastními neuspokojivými vztahy, ale i jejich schopnost vybudovat funkční rodinu se současným procentem rozvodovosti, s neschopností hlavní hrdinky a jejích „mužů“ dát děti na první místo a vytvořit pro ně bezpečný a klidný domov. Témat, jimiž se román zaobírá, je celá řada, od rození dětí přes hledání smyslu vlastního života a jeho směřování až po setkání se smrtí. Mohlo by se zdát, že si autorka ukousla příliš velké sousto, ale ona nehledá odpověď na otázky, pouze je klade. Takže pokud je vám přes třicet, nejste prudérní a máte již ledacos za sebou, zkuste se začíst do této knihy. Myslím, že po jejím přečtení se vám váš osobní život bude zdát báječným.
Vladislava Kaulerová Vaňková