Tento web je provozován na systému CMS.
Tulák širokého srdce
Výstava soch a kinetických vodních objektů v zámku Veltrusy
V domě oběšencově o provaze nemluv, řekla jsem, když mi oznámil datum výstavy svých soch u zámku Veltrusy. Během posledních povodní, které tu ještě mají všichni v živé paměti, totiž voda skoro odnesla hospodářská stavení, která patřívala k zámku, a zámek byl též poškozen. Připadalo mi nesmyslné právě tamním lidem ukazovat další vlastnosti vodního živlu. Užili vody dosyta a nikdo se nerozněžní nad tím, že básníkovi rozvlněná hladina vody symbolizuje touhu člověka po štěstí. Bála bych se, že na mě vezmou hůl. Důležitým symbolem v jejich tehdejší těžké situaci byla loď nebo loďka, která přinášela záchranu. Byl to symbol lidského bratrství!
Stejně jsem na jeho výstavě byla. Citlivě vyvážené, naleštěné objekty z mramoru nebo kamene se otáčejí, kolébají a jako oživlé vydechují do vody. Všechno je jinak než jsem si myslela. Návštěvníci procházejí jeho výstavou tiše a soustředěně. Když se před nějakým objektem zastaví, tak čekají, až spadne poslední krůpěj vody a kolébka života (nebo jak se objekt nazývá) poslechne tu poslední kapku a vše se obrátí, voda zmizí a nový děj začíná. Všichni bez vysvětlování vědí, že tady „nepracuje“ obyčejná baterie, ale něco víc. Zákony přírody a síla hmoty.
Dravost a bezohlednost vody v zámecké květnici, kde se výstava nalézá, nic nepřipomíná. Je to spíš šumění křidel paní Poezie. To šeptání, šplouchání tenkých pramínků kouzelnice vody. Možná lidé cítí, že tu krásu stvořil bývalý tulák širokého srdce. Touláním po světě dostal do dlaní a prstů, do očí, uší a do srdce návod jak oživit kámen, jak ho přimět, aby se někdy stal i symbolem a aby někdy vypovídal. Sekal do kamene i mramoru své představy o pravdě a spravedlnosti a takové symboly rozdával na všechny strany. O tomto svém poznání přednášel několik roků na mezinárodní sochařské škole v italských Benátkách.
Městečku Mšenu daroval bustu T. G. Masaryka. Dnes je podezřelý tím, že si troufá být stále šťastný, i když za sebou nemá žádného bohatého sponzora. Jeho pečlivě vypracované sochy i symboly neurážejí ani lidi ani státy. Jeho současná tvorba mluví jenom o rovnováze, o tom, jak je potřebná k životu na této zemi. Kdo to ví, nic nečeká od druhých a nikoho se nebojí.
Musel zešedivět a pochopit, že se trápí marně nad tím, co nejde změnit. Už se tak rozdílní asi rodíme a není každému dáno přesně rozlišovat mezi pravdou a lží, dobrem a zlem. Proto se již na tomto světě obávám jenom zvrácené schopnosti některých politiků, jak dokážou nevědomost lidí zakalkulovat do svých cílů a propagandy. Platívalo, že vládnout znamená myslet. Kdo to dnes ví?
Pravdivě a úplně odhalit své smýšlení dokáží asi jen umělci.
Ludmila Svátková