Tento web je provozován na systému CMS.
Tip na dobrou knihu
Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně
Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.
Anotace: „Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat — prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?
Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele — její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní…
Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť?
Kniha se dotýká množství témat neodlučitelně spojených s „bohováním“. Jedním z nich je například síla víry a sugesce, pověr a předurčení. „Lidi už umřeli na mnohem míň než na víru v řeči. Jestliže něčemu věříš, směřuješ k tomu, ať chceš, nebo ne,“ říká hlavní postavě poslední věhlasná bohyně. Právě to, že lidské problémy nejsou černobílé a tělesno zákonitě souvisí s duševním zdravím, ukazuje, jak aktuální je odkaz žítkovské minulosti. Proto autorka prostřednictvím Dory Idesové očišťuje pověst starodávných praktik.
Tučková svými Žítkovskými bohyněmi potvrdila, že nominace a ocenění, které získala díky svému prvnímu románu, dostala právem. Navíc – málokdo u nás se věnuje beletrii, které předchází několikaletý a podrobný výzkum a na jejíž faktickou správnost a historickou pravdivost se lze spolehnout. To ale neznamená, že by se v české literatuře neobjevovaly knihy, které jsou specifické svou detailní znalostí tématu (příkladem může být kniha Markéty Pilátové, autorky titulu Žluté oči vedou domů, které zpracovávají téma českých emigrantů v Brazílii).
Příběh je výborně napsaný, strhující, rozvětvený, strhující, napínavý, inteligentní. Tato kniha potěší intelektuála i příležitostného čtenáře. Román Kateřiny Tučkové se řadí do zcela specifické kategorie. Žítkovské bohyně se v tomto ohledu blíží spíše beletrizované historické próze. Stejně jako její předchozí román Vyhnání Gerty Schnirch, který byl oceněn čtenářskou cenou Magnesia Litera, zaujmou chytlavými tématy a čtivostí.
Zdroj: internet