Tento web je provozován na systému CMS.
Sloupek učitelky
V posledním prázdninovém týdnu jsem pojala podezření, že mi něco uniklo. Ať jsem vešla, kam jsem chtěla, ze všech stran jsem slyšela: „Už se vám to blíží, co?“ Když jsem tuto větu slyšela už nejmíň po sto padesáté, musela jsem začít přemýšlet. Nikoli však nad pravdivostí tohoto sdělení, neboť o pravdě nešlo pochybovat, avšak o sobě samé. Napadlo mne, že tazatelům se musím zdát značně dezorientovaná v čase, když cítili takovou potřebu připomenout mi, že už se blíží začátek dalšího školního roku. Kolegyně a kolegové mne však ujistili, že oni tuto otázku rovněž slýchávají v posledních prázdninových dnech s železnou pravidelností. Vzhledem k tomu, že se mi pedagogický sbor místní ZŠ jeví zcela při smyslech, napadlo mne zaměřit svou pozornost na výše zmíněné tazatele, potažmo informátory. A vtom mi to došlo! Oni dobří lidé totiž neměli potřebu zorientovat mne v čase, nýbrž vyjadřovali své potěšení, že i my, pedagogové, po téměř nekonečném volnu nastoupíme opět do práce. Výše zmíněná otázka patří mezi otázky řečnické, na něž nikdo nečeká odpověď. Je to otázka, která, vyřčena patřičným tónem, dává najevo tazatelovo uspokojení z dané situace. I když by mne zajímalo, zda tito lidé se stejným uspokojením připomínají blížící se konec dovolené i příslušníkům jiných profesí, neměla jsem čas nad tím přemýšlet. Začala jsem se totiž těšit na jejich děti a vnuky.
Vladislava Kaulerová Vaňková, učitelka ZŠ Mšeno