Tento web je provozován na systému CMS.
Děti mají čisté duše a čistý je i jejich projev
říká František Zahradníček, předseda poroty pěvecké soutěže Josefa Křičky
V porotě prvního ročníku dětské pěvecké soutěže Josefa Křičky se sešly významné osobnosti. Jednou z nich byl i předseda poroty František Zahradníček, sólista opery Národního divadla v Praze.
Právě skončil první ročník Dětské pěvecké soutěže Josefa Křičky. Vy jste představitel vrcholné scény, kam možná budou chtít jednou směřovat dětští zpěváčci. Jaký máte vy z výše Národního divadla, z vrcholu, kam se člověk může po pěvecké linii dostat, vztah k dětskému zpěvu?
Moc hezký, už proto, že dětské zpívání je v podstatě čistá, přirozená záležitost. Děti mají čisté duše a čistý je i projev, který z nich vychází. Samozřejmě na ně má vliv jejich učitel zpěvu. Dětský zpěv je nejčistší forma jejich hudebního vyjádření. Vrátím-li se k Národnímu divadlu, kde většinou účinkují děti z Kühnova sboru, právě ony přinášejí onu čistotu projevu. Teď nemyslím jenom intonační stránku, ale i jejich přirozenost a radost ze života. Možná to ani návštěvníkům představení nepřijde, ale já, čím jsem v divadle déle, o to víc vidím rozdíl mezi dospělými sólisty a dětmi. Ty to mají dané, jak se říká, od Pána Boha. Když to dokážou navíc posunout k interpretačnímu mistrovství, pak výsledek je úžasný.
První disciplínou, za kterou porota dávala body, je hlasová technika. Jak moc se nechá mluvit o pěvecké technice, když zpívá desetileté dítě?
To je samozřejmě pouze začátek dlouhé cesty, i když základ je úplně stejný. Předpokladem je uvolněnost celého krku, nutnost používat hlavový tón a čistá přirozená intonace, což by měla být samozřejmost. Pokud se splňují všechny technické atributy a pokud hlas není nemocný či přetížený, mělo by jít o přirozenou záležitost. Je moc důležité u dítěte rozlišit správný začátek technické cesty a dobře načasovat vývoj, kdy se potom pracuje na rozvoji hlasu. Pro učitele je nejideálnější varianta, když dítě krásně a přirozeně zazpívá. Z tohoto základu může pedagog vycházet, navazovat na něj a rozvíjet ho správným směrem, ať už správným repertoárem či hlasovými cvičeními.
Dětská pěvecká soutěž Josefa Křičky má za sebou první ročník, který bude mít napřesrok pokračování. Když učitel chce dostat své žáky na nějakou přehlídku, aby slyšeli jeden druhého, aby učitelé slyšeli žáky jiných učitelů a na poměrně těžkém repertoáru dokázali posoudit, jak moc uplatňují na svých žácích metodiku klasického zpěvu, je soutěž opravdu nezbytná. Ale soutěží v klasickém zpěvu je v naší oblasti málo, proto jsme ji zorganizovali. Ptám, zda takové soutěže schvalujete, a pokud byste přijel i na její druhý ročník, co jí přejete?
Stoprocentně schvaluji počin, kterým jste rozšířili nabídku pěveckých soutěží. Za to vám děkuji. Pro děti znamená soutěž srovnání s ostatními. Rozhodně je důležité, aby ji braly za milou záležitost. Aby v případě jiného výsledku, než očekávaly, neměly traumata nejen ony, ale i jejich rodiče. Je potřeba, aby děti dělaly zpěv či jiného koníčka z důvodu splnění svých, nikoli rodičovských ambicí. Přístup rodičů je velmi důležitý – nedělat neštěstí z faktu, že se něco nepovedlo. Narušená psychika a přemíra nervozity je kontraproduktivní v jakémkoli oboru. Budete-li v příštím roce soutěž opakovat, budu moc rád, a pokud budete stát o mou přítomnost, rád přijmu vaše pozvání. Soutěži přeju jen to nejlepší.
Dr. Josef Šebesta