Tento web je provozován na systému CMS.
Příběhy pamětníků se ucházely o body
Mšeno, Byšice - Týmy dětí ze základních škol v Byšicích a ve Mšeně představily v kinosále byšické radnice příběhy pamětníků, na nichž společně pracovaly půl roku. Děti během práce na projektu Příběhy našich sousedů objevily zajímavé osudy pamětníků ze svého okolí, zpracovaly je do rozhlasových reportáží a doplnily historickými fotografiemi. Na závěr si připravily slavnostní prezentaci.
O nejlépe zpracovaném příběhu mladých dokumentaristů rozhodla tříčlenná porota, v níž zasedla učitelka dějepisu z mělnického gymnázia Tereza Drápalová Šajtarová, ředitel archivu v Mělníku Dalibor Státník a zástupce šéfredaktorky Mělnického deníku Jiří Říha.
„Nejlépe porotci ohodnotili výkon týmu ze Základní školy Byšice, který zdokumentoval životní příběh Zdeňka Uhlíře a jeho otce, účastníka protinacistického odboje, jemuž komunistický režim znemožnil vést samostatně rodinný koloniál s dlouhou tradicí,“ konstatoval koordinátor projektu Michal Šimek a dodal, že obchod obnovil až po roce 1989 právě Zdeněk Uhlíř. Jeho vyprávění zpracovali žáci byšické školy Natálie Čotiová, Lucie Kopecká, Eliška Kostrhounová, Aleš Todor a Kateřina Tůmová.
Projekt Příběhy našich sousedů, který se realizoval ve spolupráci města Mšena, obce Byšice a neziskové organizace Post Bellum, probouzí v dětech zájem o vlastní kořeny a své okolí a zároveň jim umožňuje vyzkoušet si práci dokumentaristů.
„Pátrání po pamětnících a zaznamenávání jejich příběhů děti prožívají jako úplnou detektivku a přitom se seznamují s nedávnými dějinami mnohem intenzivněji než v klasické hodině dějepisu,“ říká Hana Hniličková, manažerka projektu z neziskové organizace Post Bellum. Děti ze Mšena objevily například příběh Libuše Němcové ze Mšena, která vzpomínala na svého tatínka, četníka a protinacistického odbojáře. A odhalili životní příběh mšenského motocyklového závodníka a pozdějího starosty města Josefa Kaulera.
Byšičtí školáci zase přiblížili osudy rodiny Štěpánovských, která za kolektivizace pod nátlakem přišla o rodinný statek. Hospodaření na něm po sametové revoluci obnovil nejmladší člen rodiny Jiří. O tom, jak v Byšicích kolektivizace probíhala, vypráví Jiří Štěpánovský: „Děda mi to popsal takto: Když jsem přijel z pole, stáli tam dva, tři pánové v pláštích a že to tady zabírají. Já jsem vytáhl na šajtroku bič a že jim zahrozím. On sáhl do kapsy, vytáhl pistoli – a nezbylo mi nic jiného, než se podvolit. Zabrali koně, stroje, nezbylo tam nic.“
Děti se pod vedením svých učitelů a koordinátora z Post Bellum učily natáčet rozhovory celoživotních vzpomínek, práci s kamerou nebo profesionálním diktafonem, měly také možnost navštívit studio Českého rozhlasu nebo dílnu věnovanou střihu videa. Všechny žákovské výstupy jsou uloženy na webu www.pribehynasichsousedu.cz, natočená svědectví se také stanou součástí sbírky Paměť národa, která dnes představuje tři tisíce pamětnických příběhů. Ve Mšeně a v Byšicích příběhy svých sousedů natáčelo přes dvacet mladých dokumentaristů.
Jana Háková, Post Bellum