Tento web je provozován na systému CMS.
Historické motocykly vyrazily do Nové Paky
Mšeno - Na sedmdesát motocyklů značek Jawa, ČZ, Stadion, Manet nebo Tatran se o víkendu sjelo na mšenském náměstí Míru. Nadšenci z místního veteran klubu tam totiž pořádali už šestý ročník akce nazvané Setkání motocyklů československé výroby ve Mšeně, kterou každým rokem navštěvuje řada příznivců starých jednostopých strojů. Podle místostarosty klubu Hanuše Friedla na oblíbené setkání jezdí převážně stálí účastníci.
„Letos jsem si všiml tak pěti nových tváří. Je to hlavně o tom pozdravit se, prohodit pár slov s podobnými nadšenci a vyrazit na příjemnou vyjížďku,“ řekl Hanuš Friedl, který akci každým rokem připravuje s kolegou Zdeňkem Šimáněm.
Ani tentokrát nenechali nic náhodě. Naplánovali dokonce dvě trasy, z nichž ta kratší patřila malým motorkám a na delší vyrazily stroje se silnějšími motory.
„Letos jsme měli poprvé pro malé a velké motocykly jinou trasu. Účastníci na slabších strojích ujeli 89 a ti na silnějších 181 kilometrů. Společně sice všichni jeli do Malé Bělé, tam se ale rozdělili,“ přiblížil místostarosta klubu, který sedlal svou Jawu 250 Pérák.
A nebyl sám. Na tomto legendárním poválečném stroji přijela ještě řada dalších motorkářů. „Letošní rok je totiž rokem Péráka, takže jsme chtěli, aby se do Mšena sjelo víc těchto motocyklů,“ připomněl Hanuš Friedl, podle něhož jich dorazilo asi dvacet. Mšenští veteránisté pokaždé vyjížďku, která je součástí setkání československých strojů, naplánují k zajímavému cíli. A jinak tomu nebylo ani letos.
„Většinou to jsou muzea veteránů. Ty bližší jsme ale už navštívili, takže nyní se musíme dívat o něco dál. Proto i letošní vyjížďka byla o poznání delší. Jeli jsme do Nové Paky, kde je auto-moto muzeum věnované motocyklovému závodníkovi Antonínu Vitvarovi.“
Ačkoli dlouhá cesta na historických motocyklech nebývá zrovna pohodlná, nikdo si prý nestěžoval.
„Náš člen Jarda Tovara dokonce vyjížďku využil k tomu, že svým příbuzným na Novopacku vezl švestky ze své zahrádky. Měl je celou dobu v bedýnce na nosiči, takže si myslím, že mohly po dojezdu být dobré akorát tak do koláče,“ doplnil s úsměvem Hanuš Friedl.
Jiří Říha