Tento web je provozován na systému CMS.
Sloupek učitelky
Napsat novoroční sloupek tak, aby v něm zaznělo něco dosud nevyřčeného, je nesnadné. Konec starého roku bývá provázen bilancováním, začátek toho následujícího pak doprovázejí nejen bujaré oslavy, ale mnohdy i zcela nesplnitelná předsevzetí. Většina z nás podléhá tlaku a slibuje, co začne či naopak přestane v nastávajících dnech, týdnech a měsících dělat. Nechci však mluvit čtenářům do jejich seznamů předsevzetí pro rok 2017, spíš bych měla jedno neskromné přání. Moc bych si přála, aby si lidé uvědomili, že žijí v přelomové době. To znamená v době, kdy se něco láme, rozlamuje, dělí. V době, kdy pomalu mizí jistoty, na něž jsme zvyklí, ale nové jistoty nenastávají. Historie nás může poučit o tom, že taková situace nastává tehdy, blíží-li se zánik toho času mocných říší či civilizací. Ve světle nedávných berlínských událostí (a nejen jich) se mi chce křičet, aby lidé nezavírali oči před násilím, které se nás snaží ochromit. Aby si vážili toho, co dosud máme. Svobody. Rodiny. Přátel. Jídla. Života v dostatku. To jsou hodnoty, které většina z nás má a bůhvíproč je bere jako samozřejmé. Ve střední a západní Evropě žijeme 70 let bez války. Kdo to kdy pamatoval? Nemáme podléhat strachu, nemáme být xenofobní, nemáme házet všechny do jednoho pytle. To jsou jistě krásná slova, jimiž nás krmí světoví i čeští političtí lídři, ale jsou to prázdné formule. Slova, jejichž vyřčení nikoho nic nestojí. Vždy, když je slyším, vzpomenu si na křižácká vojska, jež táhla proti nevěřícím psům. Dnes jsme těmito „nevěřícími psy“ my, lidé vyrostlí na základech křesťanské morálky, ač většinou ateisté či tzv. „něčisté“ (výstižný neologismus pro označení těch, kteří věří v něco nad námi). A je na nás, jak se k tomu postavíme. Můžeme si říkat, že se nás to netýká, ale můžeme také naučit své děti úctě k výše zmíněným hodnotám, neboť měnící se svět nám ukazuje, že nic z toho, co jsme si zvykli pokládat za samozřejmé, samozřejmé není.
Vladislava Kaulerová Vaňková