Tento web je provozován na systému CMS.
Seriál pro knihomoly
Vegetariánka se stala senzací
Málokomu se povede, aby procestoval svět. Obrázek o cizích zemích a kulturách si ale můžeme udělat i prostřednictvím knih, a to nejen cestopisných. Evropské či americké tituly už na pultech našich knihkupectví zdomácněly, avšak stále zbývá řada zemí, o jejichž literatuře spíše jen tušíme. K nim patří i Jižní Korea, která je v regionu východní Asie silným hráčem na trhu, ale o jejíž kultuře – pokud zrovna nejsme odborníci na Dálný východ – víme pramálo. Když tedy v loňském roce získala prestižní mezinárodní Man Bookerovu cenu jihokorejská autorka Han Kang (1970) za prózu Vegetariánka (angl. 2016, originál 2007), stalo se to doslova senzací.
Vegetariánka, která ve své domovině zdaleka tak nezaujala jako v Evropě, je nevšedním podobenstvím ze současné Korey. Název sám o sobě, stejně jako anotace, je poněkud zavádějící. Nepůjde totiž o nějakou obhajobu vegetariánství, potažmo veganství, kvůli němuž si hlavní hrdinka, do té doby poslušná dcera a manželka Jonghje, vyslouží pohrdání a odsouzení i od těch nejbližších.
Jonghje, jak zjistíme v průběhu čtení, se chce změnit v strom. Tato na první pohled zcela šílená metamorfóza, kterou nelze uskutečnit, aniž by člověk nezahynul, je však pouze touhou po svobodě. V patriarchální společnosti, založené na tradici konfuciánství, je pro ženu téměř nemožné být sama sebou. Očekává se od ní, že ve svém životě bude především sloužit třem bytostem – otci, manželovi a synovi. Kdo chce tato zažitá pravidla porušit, toho čeká přinejmenším opovržení. Jonghje realizuje svou osobní vzpouru tím, že přestane jíst nejprve maso, poté živočišnou stravu, až nakonec – již v blázinci – odmítá jakoukoli potravu. Než by byla součástí systému, jež ji nutí roli, kterou si sama nevybrala, raději umírá.
Vegetariánka představuje sondu do jihokorejské společnosti, přičemž postavy mužů – otce, manžela a švagra hlavní hrdinky – jsou vylíčeny dost odpudivě jako prázdné nádoby, které se snaží udržet formu. Manžel si bere Jonghje, protože se mu zdá průměrná – ano, čtete správně, nikoli výjimečná, ale zcela obyčejná, fádní, sice bez výrazných nedostatků, ale i bez kouzla. Švagr – pseudoumělec, který se nechává živit svou do úmoru pracující manželkou, sestrou Jonghje, zneužívá až dětské důvěry naivní švagrové, a přestože ví, že překročením morálních zásad klesne jeho umělecká i lidská hodnota, nedokáže ovládnout svůj chtíč. Otec vystupuje v příběhu přímo jen jednou, když jsme svědkem scény, kdy udeří svou dospělou dceru do tváře a násilím jí cpe maso do úst. Přesto si však na základě této jediné události dokážeme vytvořit obrázek despoty, tyranizujícího své ženy (manželku a dcery). A tento dojem se zhmotní v poslední části knihy, v níž sestra hlavní hrdinky přemítá nad dětstvím na venkově daleko od Soulu, kde otec, často posilněný alkoholem, vládl pádnou rukou.
Han Kang otevírá mnohá společenská tabu, která kontrastují s technologicky i ekonomicky vyspělou podobou Jižní Korey, jak ji známe z novinových zpráv. Nevšední próza s poetickými rysy vám přivodí šok. Pár bezesných nocí je zajištěno.
(vkv)