Tento web je provozován na systému CMS.
Nejkrásnější je dvůr Patio des Leones
Putování po nejkrásnějších místech Evropy se Zdeňkem Berglem 7.
Kdo by neznal Granadu, perlu mezi španělskými městy. Opevněné sídlo je určitě nejznámější a nejkrásnější památkou z doby islámského panování v této oblasti Evropy.
Máme na prohlídku celý den a začneme palácem Generalife se zahradami na svahu Cerro del Sol. Arabský název Yannat al Arif znamená Zahrada velebného ráje a jako v ráji si tu připadám. Převažují zde zahrady s bazénky a potůčky čisté vody. Ta teče úplně všude a spolu se stínem mohutných palem, kvetoucích keřů a nekonečným množstvím květin vytváří dokonalé prostředí pro absolutní pohodu. I když kolem panuje vedro, zde si užíváme pohodu. Tak jako dávno před námi všichni ti arabští vládcové se svým početným doprovodem.
Další památka na nás čeká nedaleko, jdeme mírným stoupáním mezi zahradami na kopec s mohutnou pevností Alcazaba s královským palácem Alhambra. Ten vystavěli ve 14. století, pevnost je o pět století starší. Vše z červeného vápence, odtud taky název, al hambra znamená v arabštině červený kámen.
Začneme pevností. Procházíme vysoké, pět metrů široké hradby, nádherné město máme pod sebou. Už dopředu jsme si museli objednat a zaplatit vstup do Královského paláce a přesně ve stanoveném čase jdeme dovnitř. Jsme v maurské památce, tady na jihu ze všech nejkrásnější. Stavba měla sloužit jako vize pozemského ráje, stavitelé a umělci se opravdu snažili. Využili mramor, barevné dlaždice, sádrové štukování a na vyřezávané a zlacené stropy cedrové dřevo. Všude kolem zdí protéká v úzkých kanálcích voda, to zaručuje příjemné klima. Nejkrásnější je dvůr Patio des Leones, lemovaný vyřezávanými mramorovými sloupy, oblouky mezi nimi a stěny zdobí také vyžezávaný mramor. To nejkrásnější ale neuvidíme. Zdejší chlouba, mramorová kašna s dvanácti lvy se právě opravuje, zakrývá ji bednění. Taky s tou opravou mohli počkat. Známá je hlavně tím, že je to jediné zpodobnění živých tvorů, on jim to totiž islám zakazoval. Stejně tak nejsou nikde malované portréty, takže nikdo neví, jak všichni ti maurští potentáti vypadali.
Přes další nádherné sály se dostáváme ven do zahrad s bazény. Ještě musíme ve městě navštívit dvě významná místa. V šestatřicetistupňovém vedru stoupáme na blízký vrch Albaicín, je to rasovina, ještěže nahoře ve stánku čepují místní San Miguel - výborný prostředek na vzpamatování. Vidíme odtud celý komplex Alhambry, v pozadí pohoří Sierra Nevada a nejvyšší vrchol pevninského Španělska, 3484 metrů vysoký Mulhacén, celý pokrytý sněhem.
Jsme zase dole, jdeme se podívat do královské hrobky v gotické katedrále. Pod nádherným sarkofágem z bílého mramoru leží v podzemní kryptě v jednoduchých dřevěných rakvích Isabella Kastilská a Ferdinand Aragonský, spolu s nimi i dcera Johana a její manžel Filip. Tak se tu na chvíli zastavím a vzdám jejich veličenstvům čest, určitě si to zaslouží. Třeba za to, že zemi sjednotili a 21. ledna 1492 vyhnali ze země poslední zbytky Maurů s králem Boabdilem. Tady naše návštěva končí, vracíme se přes náměstí Plaza del Isabel Catolica, i tady má královna velký památník. Sedí na trůně, před ní v pokleku Kolumbus a ukazuje jí mapu svých plánů na plavbu přes Atlantik. Bez její finanční pomoci by asi Ameriku neobjevil. Musíme myslet na návrat, i když by toho na prohlížení bylo dost.
Zdeněk Bergl