Tento web je provozován na systému CMS.
Kolo je mou celoživotní láskou
říká Matouš Měšťan, juniorský reprezentant v silniční cyklistice, v rozhovoru Mšenska
Mšeno – Nejrůznější cyklistické disciplíny absolvoval Matouš Měšťan za svůj poměrně krátký, ale zato bohatý sportovní život. Od bikrosu přes dráhu, cyklokros až k silnici vedla jeho sportovní cesta, která v loňském roce vyvrcholila pozvánkou do juniorské reprezentace.
Kdy jsi začal se sportováním?
Táta mě i sestru vedl ke sportu odmalička. Zpočátku to byly nejrůznější sporty – plavání, florbal, oba jsme chodili do Sokola. Společným jmenovatelem našich aktivit se však vždycky stalo kolo.
Kdy jsi propadl jeho kouzlu?
Jezdit na něm jsem se naučil už při svých narozeninách ve dvou letech, dokonce jsem už nepotřeboval obvyklá podpůrná kolečka. Od té doby – obrazně řečeno – jsem vlastně z kola neslezl. Když mi bylo pět, jeli jsme autem kolem bikrosové dráhy v pražských Bohnicích. Přinutil jsem taťku, aby zastavil, protože jsem si tuhle disciplínu chtěl vyzkoušet. Moc mě to chytlo, zkrátka láska na první pohled.
Pokud vím, nebyl jsi v pražském klubu sám...
Máte pravdu, mou velkou soupeřkou, ale i partnerkou v tréninku byla moje sestra Matylda. S ní jsme dvakrát týdně jezdili s tátou na pražskou přípravu. Byli jsme rodičům vděční, že nám umožnili tento sport dělat, ať už z hlediska času či financí.
Přišly i úspěchy?
Především to byla výhra – tuším v 9 či v 10 letech – v seriálu několika závodů v Českomoravském poháru. Na mistrovství Evropy, které se konalo v Dánsku, se mi podařilo probojovat do semifinále. Ještě lépe na tom byla Matylda, která se ve Francii stala vicemistryní Evropy. Ještě v žákovské kategorii jsem se stal mistrem ČR v cyklokrosu v dresu klubu z Mladé Boleslavi.
Přesto se vaše úspěšná sourozenecká dvojice nakonec musela nechtěně rozdělit, že?
Matylda začala mít zdravotní problémy se srdcem, takže byla nucena opustit své milované kolo. V současné době nesportuje a chystá se na maturitu na střední škole v Praze.
Ve druhé kapitole své cyklokariéry jsi přesedlal na jiné disciplíny...
Táta chtěl, abych se kolu věnoval komplexně. Takže po přesunu do pražské Dukly jsem se začal věnovat silniční a dráhové cyklistice, horským kolům a přes zimu cyklokrosu. Z těchto disciplín mě nejvíc oslovila silniční cyklistika. Jednak se jí říká královna a o úspěchu rozhoduje celá řada faktorů – správná taktika, jak má jezdec natrénováno, ale i větší konkurence soupeřů.
Ostatní disciplíny ti tak „nevoněly“?
V Dukle po nás chtěli, abychom závodili i na dráze. Víte, dráhařské kolo nemá brzdy, což se nám tedy vůbec nelíbilo. Ne že bychom tuto činnost sabotovali, ale raději jsme měli jiné disciplíny. Já osobně mám nejraději silniční cyklistiku. V ní jsem se v loňském roce dostal do juniorské reprezentace, kde jsem si podle mínění jiných snad nevedl špatně.
Podíval jsi se dokonce na mistrovství světa, že?
To se konalo v norském Bergenu. Závod se bohužel nevydařil celému našemu týmu, propadli jsme především po taktické stránce. Podle mého názoru jsme měli na jedno umístění v první desítce. Vždyť v týmu jsme měli kromě jezdců od nás i české kluky, kteří žijí a trénují v cizině (USA, Itálie).
Nyní jezdíš za klub v Prostějově. Jak se stane, že Mšeňák hájí barvy moravského klubu?
Když jsem přemýšlel, kde budu letos jezdit, dostal jsem od reprezentačního trenéra nabídku do Prostějova, kde mi vedle tréninkových podmínek zařídili školu (sportovní management) a bydlení.
Jaké sportovní cíle si kladeš pro letošní rok?
Chtěl bych uspět na mistrovství republiky a na ME, které se pojede u nás doma (Olomouc?). Mistrovství světa bude hostit rakouský Innsbruck, byť tamější profil trati mi asi příliš vyhovovat nebude, protože nejsem typický vrchař.
Karel Horňák