Tento web je provozován na systému CMS.
Situace je kritická, ale nevzdáváme se
říká v rozhovoru pro Mšensko Rudolf Grepl, prezident Plochodrážního klubu Mšeno
Mšeno – Byly to krásné roky, když v letech 2009 – 2011 se PDK Mšeno stal třikrát po sobě mistrem republiky v soutěži družstev. Po necelých sedmi letech od „zlatého hattricku“ je však situace kolem mšenské ploché dráhy doslova kritická. O problémech, které trápí mšenský klub, jsem si povídal s Rudolfem Greplem, jeho prezidentem.
Když jsem přemýšlel, jak začít náš rozhovor, přišly mi na mysl ony krásné sezony, v nichž se mšenský plochodrážní klub stal třikrát po sobě mistrem republiky v soutěži družstev, viďte?
Byla to obrovská euforie, v níž se Mšeno do té doby nikdy neocitlo a v budoucnu už asi ani neocitne. Při zmiňovaném úspěchu se sešlo několik podstatných faktorů – dobré zázemí, fungující výbor, množství skvělých fanoušků, celá řada sponzorů. Dobré bylo, že našemu sportu tenkrát pomáhal i stát. Podařilo se nám do Mšena přivést jezdce, z nichž se mnozí pyšnili tituly mistrů světa či stálou účastí v Grand Prix. Všemu samozřejmě vévodil Greg Hancock, který se během mšenského angažmá stal dvakrát mistrem světa.
Nezapomnělo se pod vlivem vzpomínaného obrovského úspěchu, jak se říká, na „zadní kolečka“? Nemyslelo se, že vše půjde dál jaksi samo?
Myslím, že to je trošku jinak. Klub udělal pro úspěch všechno, ostatně to ani jinak nešlo. Před třetím titulem zpovídali novináři Hancocka, jak to tipuje, načež on s ledovým klidem prohlásil, že to samozřejmě bude hattrick, a tak jsme do toho šli.
Co bylo příčinou ústupu nabytých pozic?
Podle mého názoru to byly v neposlední řadě finance. Vedle odměn jezdcům, kteří ovšem proti honorářům v Polsku u nás jezdili za „kapesné“, to byly náklady na bezpečnostní bariéry. To byl milion, který samozřejmě chyběl jinde. Dále to byly požadavky FIM na kvalitu odhlučnění stroje, olejů či pneumatik, takže vznikl problém touto technikou vybavit naše mladé jezdce, aby byli schopní konkurovat ostatním.
Pracoval klub s mladými jezdci?
Měli jsme jich šest, jimž jsme zajišťovali pravidelné tréninky a závody nejen ve Mšeně, ale i jinde. Jestliže jsme chtěli mládežnický tým, museli jsme ho finančně zajistit. Navíc jsme pořádali na domácí dráze minimálně desítku závodů.
Vedle ekonomických aspektů se začala stále více opotřebovávat dráha...
To jsme pochopitelně věděli a snažili jsme se to řešit. Jednou naše dráha prošla střední opravou, vždy před a po závodě jsme ji vždy částečně upravili. Bylo ovšem jasné, že dráha přichází o složky pojiva, takže se postupně „vyprášila“. Situace nakonec vyvrcholila faktem, že jsme dva závody v roce 2015 nedojeli, jak řekli rozhodčí, pro nezpůsobilost dráhy. Je zajímavé, že v následujícím roce se na ní odjel bez problémů prvomájový Memoriál Emila Sovy.
To už se ale vědělo, že bez zásadní rekonstrukce dráhy se klub neobejde, že?
Generální oprava dráhy = jeden milion Kč, navíc stadion není naším majetkem, takže je velmi problematické získat finance na údržbu sportovního zařízení. Zpočátku finance přišly přes Autoklub ČR od ministerstva školství. Následným rozhodnutím jsme dostali na vědomí, že dotaci může dostat pouze ten, kdo je vlastník nebo má zařízení pronajaté od státu, města či obce. A bylo hotovo...
Jaká byla situace v roce 2016?
Klub už sice nejel extraligu, ale obsazovali jsme několik závodů jednotlivců či dvojic, ale postupem času se nám vlastně rozutekl tým. Někteří odešli za prací či studiem do zahraničí nebo ukončili činnost.
Jaká je tedy současná situace?
Náš klub dosud funguje, ale vlastně se dá říci, že máme prázdné ruce. Do rekonstrukce dráhy se vzhledem k financím pustit nemůžeme. I kdybychom nějaké peníze sehnali, možná uděláme dráhu, ale na činnost klubu nám už nic nezbude. Buď můžeme uspořádat závod, nebo budeme budovat zázemí, tedy jedno, nebo druhé.
Neuvažovali jste o možnosti přerušit sportovní činnost, pokusit o rekonstrukci dráhy a na ní pak začít znovu?
Když se shání peníze, musí se vědět, na co budou určeny, jenže to my nyní nevíme. Padly i úvahy jezdit soutěže na jiných stadionech, ale to jsme zavrhli, protože mšenští fanoušci byli nejlepší v republice.
Kardinální otázka: Jak z toho ven?
Za poslední dva roky vidím stále se zvětšující požadavky na finance – dráha, mantinely, depo, s osvětlením se rovněž nedá počítat. Navíc nám za loňský rok, kdy jsme ve Mšeně vůbec nebyli, přišel účet za elektřinu a vodu! Po vysvětlení jsme nepátrali, jen jsme s těžkým srdcem nechali přípojky zrušit. Situace je složitá, ale dosud žijeme a nevzdáváme se!
Karel Horňák