Tento web je provozován na systému CMS.
Očima Pražandy
Pražanda nadšenou pěstitelkou
Mšeno na podzim voní jablky a ořechy a mně přibyla jedna úplně nová starost, jestli se urodí, kdy dozrají a co s nimi? Dříve jsem dostala sáček ořechů od kolegyně z práce nebo jsem si ořechy na pečení kupovala, ale co jsem zdědila zahradu s velkým ořešákem, mám vlastní a jsem na ně náležitě hrdá. Letos bylo díky teplému počasí všechno posunuté, tak ořechy začaly dozrávat nečekaně brzy, zrovna před mým odjezdem na dovolenou. Bála jsem se, že během toho týdne všechny ořechy spadnou a někdo je sesbírá. Jak byla zahrada dlouho neudržovaná a vypadala jako území nikoho, tak tam lidé na ořechy chodili. Viděla jsem paní s velkou taškou, šla k ořechu jako do samoobsluhy, a až když mě viděla, tak udělala čelem vzad.
Po návratu moje první cesta vedla do zahrady k ořechu. Kam jsem se podívala, tam byly krásně čisté, suché ořechy. Začala jsem je sbírat do košíku, pak do tašky. Celkem jsem ten den sběrem ořechů strávila pět hodin a druhý den jsem se nemohla hnout kvůli namoženým zádům. Převezli jsme tu úrodičku domů do Prahy a přes den ořechům dopřávali další sluneční lázně na terase. Večer jsme je zase uklízeli domů. Říkala jsem tomu péče o miminka. Když jsem pak obdarovávala příbuzné a známé, každý s nadšením ořechy přijal. Pro sebe mám taky pěknou zásobu a už se těším, jak z nich začnu o adventu péct vánoční cukroví.
Také jablek byla letos pěkná úroda. Na našich starých, ale zmlazených jabloních se objevila krásná velká jablka. Dočetla jsem se o akci „ Jabkování“, která probíhala jeden víkend v sále mšenské radnice. Na pozvánce bylo napsáno, že je možnost nechat si určit odrůdu jablek, a když přinesu 3 kusy jablek, tak se můžu zúčastnit výstavy. To pro mě byla zase výzva. Já a vystavovatelka jablek! Překonala jsem strach z výšek, vylezla na žebřík a vybrala nejkrásnější kousky. I když zase zafungoval zákon schválnosti a ta největší jablka byla naklovaná. Jablíčka jsem vyleštila, uložila do košíku a vyrazila na akci. Netušila jsem, jaký bude o určování odrůd zájem. V sále stála fronta a zájemci měli i prádelní koše s množstvím jablek. Postavila jsem se do řady a sledovala, jak odborník bere jablka do ruky, prohlíží, voní k nim, ukrojí si plátek na ochutnání, a pak se dívá do odborné literatury, aby správně určil odrůdu. Když pán přede mnou viděl, že mám jen malý košíček, galantně mě pustil před sebe. Moje jablíčka se odborníkům líbila, ale určit odrůdu hned se nepodařilo. Zeptali se, zda mohou ochutnat. Samozřejmě jsem svolila, jablka byla šťavnatá a moc dobrá. Poprosila jsem, jestli bych je mohla dát také na výstavu. Prý jestli mám 3 kusy, tak ano. „ Když jste mi jedno snědli, tak už 3 nemám,“ pomyslela jsem si. Nakonec jsme se dohodli, že přinesu ještě jedno, a oni zatím určí mou odrůdu. Odpoledne jsem se do sálu vrátila, zrovna probíhala přednáška o pěstování jabloní, tak jsem jen potichu obešla vystavené exponáty, celá natěšená, kde najdu toho svého „Modrého Mauricia“. Moje jablíčka byla úplně stranou s cedulkou Eva Brožová, odrůda neurčena. Připadala jsem si vyčleněná, s jablky bez původu, s nalezenci. Nakonec jsem to „zklamání“ zapila dobrým jablečným moštem, který byl spolu s jablečnými pečenými dobrotami připraven jako občerstvení. Těch Šampionů a Renet tam byl plný sál, ale já měla něco extra! Hlavní je, že jsou jablíčka krásná na pohled, výborná na chuť a bez chemických postřiků.
Eva Brožová