Tento web je provozován na systému CMS.
Seriál pro knihomoly
Spisovatelka ve skrytu duše touží být jako tajemná L.
V edici Světová knihovna Odeon stejnojmenného nakladatelství vyšel před dvěma lety čtvrtý román francouzské spisovatelky Delphine de Vigan (1966) s názvem Podle skutečného příběhu (v orig. 2015). V době, kdy veřejnost stále více dychtí po reality show, po opravdu skutečných příbězích, vypadá tento název jako marketingový tah. Avšak čtenář, který se dá zlákat, bude překvapen. A to hned několikrát.
Hlavní hrdinkou je spisovatelka Delphina, která má s autorkou společné nejen jméno a povolání, ale daleko více. Stejně jako ona je úspěšná žena středního věku, která si po napsání svého posledního románu, v němž se obnažila až na samou dřeň, potřebuje odpočinout. Na večírku se seznamuje s tajemnou L., což se posléze jeví jako neuralgický bod příběhu. Zpočátku v něm velmi volným tempem hlavní hrdinka vypravuje o sobě, o své neschopnosti psát, o strachu, že se s posledním vydaným dílem ztratila původně bytostná potřeba psaní.
Vyprávění v ich-formě bezmála balancuje na hranici snesitelnosti a nudy, kdy čtenář nechápe, proč to všechno hlavní hrdinka vlastně vypráví. Zvrat přijde v okamžiku, kdy v příběhu dojde k seznámení se ženou, jež je označena pouze jako L. Tato osoba se zdá být tím vším, čím spisovatelka není, a přitom někde vskrytu touží být. Ženy se – přes veškeré varovné signály, jež by Delphina měla pociťovat – spřátelí. Ovšem jejich přátelství je značně nevyvážené. Ze zpětného pohledu – a hlavní postava opravdu vypráví s jistým časovým odstupem od událostí – se záhadná přítelkyně L. jeví jako obratná manipulátorka, která pouze sleduje své – zatím utajené – cíle. Jak jinak si vysvětlit její byt, který vypadá, jako by v něm nikdy nikdo nebydlel, tak nové a neopotřebované vše je, absenci rodiny a přátel, kteří se jí prý straní, neochotu seznámit se s autorčinými dětmi a partnerem a další známky, které by Delphinu měly varovat, protože čtenář již tuší, že s daným přátelstvím není cosi v pořádku.
Autorka stupňuje prvky napětí a z postupně obyčejného příběhu se v průběhu děje stává psychologický thriller, který v závěru nabírá až hororové rysy. Čtenář se dostává do role psychoterapeuta, neboť vyprávění je vedeno tak, jako by se hlavní hrdinka zpovídala, odhalovala své potřeby, hledala důvody, které ji vedly ke spřátelení s L. Samotnou L. neodsuzuje, pouze se snaží pochopit její motivaci, snaží se odhalit, co bylo skutečnými city a co bylo vykalkulovanou lží. Je podivuhodné, jak – snad vlivem svého řemesla – se snaží nahlížet na své přátelství s onou L. ze všech stran.
Zásadní otázka, kterou bychom si měli jako čtenáři položit, nezní, zda je příběh podle skutečnosti (rozuměj podle života de Vigan), ale zda nejsme obětí dvojí mystifikace. Po přečtení knihy totiž není zřejmé, zda je hlavní hrdinka vskutku obětí tajemné stalkerky L., po níž se po závěrečném finále slehne zem, nebo si ji Delphina vytvořila pouze ve své hlavě. Je přece – stejně jako její autorka – spisovatelka. Název vám to moc neusnadní.
(vkv)