![]() ![]() ![]() ![]() ![]() | |
Tento web je provozován na systému CMS. |
Putování po nejkrásnějších místech EvropyLofoty patří mezi nejkrásnější místa na zemiPřed necelými dvěma roky jsem se ve Mšensku zmiňoval o cestě na nejsevernější evropský bod Nordkapp v Norsku, dnes budu pokračovat vyprávěním o zpáteční cestě. Vracíme se podél rozeklaného pobřeží a naším cílem budou dvě norská souostroví Vesterály a Lofoty, která jsou považována za nejkrásnější místa evropského severu. Na jejich prozkoumání máme celé čtyři dny. Vesterály projedeme za jeden den a těm krásnějším, Lofotům, věnujeme zbylé tři. Celé Lofoty tvoří čtyři větší ostrovy a řada malých, většinou neobydlených. Spojení mezi nimi obstarávají lodní trajekty a v nedávné době mezi několika z nich vystavěli mosty. Všechny ostrovy jsou hornaté, vysoké kopce převážně alpského reliéfu se zvedají strmě už od hladiny moře. Pokud někde zbyl malý prostor mezi pobřežím a kopcem, využili ho místní obyvatelé pro postavení malých městeček. Ta tvoří menší dřevěné domky, někdy i vícepatrové, postavené původně pro rybáře. Doba se ale mění a dnes je řada z nich přeměněna na hotely a turistické ubytovny. Pro místní je výhodnější je pronajímat, než se za podstatně menší peníz pachtit po moři a shánět obživu lovem ryb. Ono jich dnes už také tolik není a rybolov je zde přísně regulován. První naší zastávkou je největší zdejší město Henningsvaer na ostrově Austvagoy. Vypadá, jako by vyrůstalo přímo z mořské hladiny. Domy mají většinou postavené na silných dubových kůlech a podlaha domů je od hladiny vzdálená asi čtyři metry. To proto, aby se při přilivu, který zvedne hladinu o tři metry, nedostala voda do domů. Města na dalších ostrovech jsou podobná.Na ostrově Vestvagoy se u pobřeží občas objeví i menší kamenitá pláž. To nám nedá, jdeme zkusit vodu, koupání nás láká. Ale nezláká, stačí do vody namočit ruku a je jasné, že z koupání nic nebude. Nejsme přece lední medvědi. Poslední ostrov, na který musíme přejet po mostě, je nejjižnější, z těch čtyř nejmenší a také nejkrásnější. Strávíme na něm dva dny. Jmenuje se Flakstadoy. Prošli jsme dvě nádherná městečka Reine a přístav Moskenes. Reine jsme si prohlédli už při zacházejím slunci, ráno si ho projdeme při cestě do přístavního města Moskenes pořádně. Nejjižnějším sídlem celých Lofot je městečko s nejkratším jménem Å. Norové to čtou jako Ó. Hned se jdeme ubytovat na jižním konci města, zase do těch bývalých rybářských domků. Stojí také na dřevěných kůlech a spojují je dřevěné lávky. Chvíli ten náš hledáme, domky nemají čísla, ale lidská jména. Ten náš se jmenuje Hansen. Jejich vybavení je dokonalé. Rychle si uděláme večeři a jdeme na průzkum. Před dvanáctou hodinou se jdeme podívat na nejjižnější cíp ostrova. Obloha kolem září rudou barvou, Slunce se ale schovává za blízký kopec. Přesto je dokonalá viditelnost, bez problému se dá fotografovat a natáčet. Úplná nádhera. Tady končí svět lidí, dál už začíná svět vikinských bohů, pro nás tajemný a nedostupný. Vůbec se nám odtud nechce, teprve po dvou hodinách se vracíme na pokoje. Moc toho nenaspíme, už ve čtyři hodiny nás budí křik nebo spíše nesnesitelný řev mořských racků. Těch je tu obrovské množství, hnízdí na každém okenním parapetu a mláďata řvou taky statečně. Jdeme se raději podívat na místní trh, rybáři už vykládají plastové bedny s rybami a ostatními mořskými potvorami. Hoteliéři a domorodci si je hned rozebírají. Rackové se snaží také něco ukořistit, tak nějak vypadá drzost v ptačím provedení. Občas z nich z výšky něco vypadne a nejsou to jen zbytky ukořistěných ryb... Domky a cesty jsou dost bílé, někteří lidé také. Já měl štěstí, nemusel jsem pracně utírat oblečení jako můj kolega. Ale to je tady asi běžná věc. Sbohem Å. Nasedáme a odjíždíme do blízkého městečka Reine, podle turistických průvodců nejkrásnějšího místa Norska. A je to pravda, to se ani nebudu snažit popsat, neuměl bych to. Tady se rybolov zachoval v největším rozsahu. V březnu táhnou obrovská hejna tresek do míst tření, a to je signál, aby všichni rybáři nastoupili do člunů a vyrazili na lov. Vracejí se s plnými loděmi a hned ryby třídí. Nejen na u nás známé filety, uzené ryby a na smažení do místních restaurací. Většina skončí na nekonečně dlouhých dřevěných sušácích, kde vykuchané, nasolené a zbavené hlav visí až do konce června. Zde stálý déšť jim nevadí, vítr je osušuje a taky odvádí pryč rybí zápach, který cítíme i teď u prázdných sušáků. Většina sušených tresek skončí v jižní Evropě, především v Itáli, jako nesmírně drahá pochoutka. Před kuchyňskou úpravou je dva dny máčí ve vodě s olivovým olejem a pak dále zpracují. Viděli jsme je prodávat i na tržišti. Jedna asi 30 centimetrů dlouhá ryba stojí přes 200 norských korun. Pro nás krát 4 Kč. No nekup to, když je to tak laciné! Raději jdeme na prohlídku městečka. Čemu jsme ale neodolali, byly různé saláty z mořských potvor, jeden lepší než druhý a za rozumnou cenu. Koupil jsem pět druhů v zataveném kelímku, snad mi vydrží až domů. Jak se znám, asi nevydrží. Do posledního městečka Moskenes jdu s několika kolegy asi hodinu pěšky, z pobřežní cesty máme nádherné výhledy. Jsme na místě, autobus také, naloďujeme se a po dvou hodinách na pořádně rozbouřeném moři přistáváme na norském pobřeží. Shodujeme se, že Lofoty jsou asi to nejhezčí, co jsme kdy navštívili. Kdo nevěří, ať se tam vypraví. A ještě poslední věta. Podle místních zde jenom tři dny v roce neprší, nám to vydrželo čtyři dny. Zdeněk Bergl |