Tento web je provozován na systému CMS.
Lezci ze Mšena strávili pět dní v horách
Vloni v září vyhrálo družstvo dorostu Lezeckého klubu Mšeno (zároveň členové Sokola) první ročník závodu Mladí horalové, který uspořádal Český horolezecký svaz. Hlavní cenou pro vítězná družstva (ještě kategorie žactva) měl být podzimní zájezd do hor, který se však pro nepřízeň počasí (mnoho sněhu) nekonal. Děti byly dost zklamané a celou zimu jsme pochybovali, zda se uskuteční v náhradním termínu. Nakonec to vyšlo a počátkem června jsme vyrazili do Vysokých Tater ve složení Martin Bloudek, František Krupička, Anna Machová a dospělý doprovod.
Po téměř probdělé noci v nočním rychlíku jsme vystoupili v Popradu a přesunuli se električkou do Tatranské Lomnice, kde jsme posnídali u místní samoobsluhy. Posilněni jsme začali stoupat ve značném vedru s těžkými batohy na Chatu pri Zelenom plese, kam jsme došli před polednem a byli jsme velmi překvapeni velkým množství sněhu v dolinách. Dobili jsme „baterie“ vydatnou polévkou a s lezeckým vybavením jsme vyrazili k Jastrabí veži. Po příchodu do Jastrabího sedla (přes 2 000 m.n.m.) jsem usoudil, že vzhledem k únavě z cesty, pokročilé hodině a honícím se mrakům by z dalšího výstupu mohlo být zbytečné dobrodružství hrozící pozdním příchodem na večeři a zatroubil jsem k ústupu. Ale byla to pěkná kondiční vycházka.
Po návratu na chatu jsme čekali na zbytek výpravy, který těsně před večeří dorazil. Byli to žáci z oddílu HOVRCH z Nového města nad Metují, kteří se specializují na sportovní lezení a závody, někteří mají i medaile z ME. S nimi jejich dva vedoucí a hlavní postava zájezdu - lektor Jirka, přidělený horosvazem. Po večeři a ubytování jsme se postupně seznamovali a kuli plány na další dny, i s ohledem na předpověď počasí s odpoledními bouřkami. Další den jsme všichni vyrazili na Kozí Kopku, kde jsme se rozdělili do dvou skupin a lezli dvě kratší cesty blízko sebe. Vše šlo dobře, a tak jsme kolem čtvrté byli zpět na chatě, těsně před deštěm. Po večeři ještě Jirka držel metodickou hodinku, kdy dětem ukazoval různé způsoby jištění v horách.
Další den jsme vyrazili ve dvou skupinách, Jirka brzy po snídani spěchal s našimi dvěma hochy rychle vylézt cestu na Kozí kopku, protože Martin musel brzy odpoledne běžet dolů na vlak na další sportovní soustředění, tentokrát v ragby. My ostatní jsme šli na Žeruchovu vežu, na slavnou „Cestu cez knihu“. Ta již byla vyšší obtížnosti a hlavně značně dlouhá, proto jsem měl jisté obavy, zda to zvládneme v takovém počtu lidí. Celý den jsme bojovali ve stěně, časem se k nám přidal i Jirka s naším Františkem po dolezení Kozí kopky. Čas běžel a stále jsme nebyli nahoře. Do vedení přešel zkušený horal Jirka a tempo postupu se začalo zrychlovat. Po dolezení na jednu z vrcholových věžiček se ukázalo, že se z ní lze dostat jen obtížným slaněním. I to se nám po čase povedlo a již lehčím terénem jsme spěli k vrcholu. Ale tím to v horách nekončí. Přichází dlouhý a namáhavý sestup s obcházením několika věží a štítů a v bezpečí Červené doliny u plesa jsme asi kolem šesté večer ve stavu značné únavy. Poté ještě sestup dolů na chatu po chodníku a po 11 hodinách na túře vystydlá večeře... Celý večer si lížeme rány a překonáváme únavu a zejména chválíme výkon malých dětí z HOVRCH, které statečně celou tůru vydržely a sklízely na chatě obdiv i od místních Tatranců. V neděli ráno se malí kamarádi s doprovodem vydávají na cestu dolů a domů, kdežto naše parta má ještě rest na Jastrabí veži z prvního dne. Stoupáme tedy opět do sedla a vychutnáváme si poté krásné lezení po hřebeni věže. Po seběhnutí k chatě balíme opět velké batohy a valíme dolů na vlak, abychom se přesunuli o kus dál, na Oravu. Naštěstí potkáváme kamarády z Popradu, kteří nám cestu svezením autem značně zrychlili a ještě nás občerstvili. Něco podobného zažíváme večer v Ružomberku, kam pro nás přijel autem jiný kamarád a převezl na Oravu. Přespíme na chatě v lese a vyrážíme ve strašném horku na naši poslední tůru - přechod hory Choč za severu na jih. Večer přicházíme unavení do Ružomberoku a zase nočním vlakem domů.
Bylo to krásných a intenzivních pět dní v úžasných slovenských horách, už se všichni těšíme na návrat!
Martin Mach
LK Mšeno