Tento web je provozován na systému CMS.
Zpátky ke kořenům s Evou Černohorskou
Ve Mšeně bývalo na 18 hospod a 8 kořalen
Říjnový díl našeho seriálu byl zaměřen na měšťanské právo. Už víme, jak se Mšeno stalo městem a co všechno musel mšenský občan splnit, aby byl právoplatným měšťanem. Musel být majitelem domu a pozemku ve Mšeně a také se něčím živit. O tom, jaké řemeslníky Mšeno mělo a co se nejvíce pěstovalo, se dozvíte dnes.
Podíváme-li se do druhé poloviny 19. století, zjistíme, že zemědělství bylo zdrojem obživy velkého množství mšenských obyvatel. Prakticky se pěstovaly všechny polní plodiny a obilniny. Nikoho jistě nepřekvapí pěstování chmele, které lze na Mšensku doložit už v 17. století. Největšího rozkvětu se však chmelařství těšilo právě v 19. století, kdy se do Mšena dostala zvláštní odrůda chmele zvaná červeňák. V roce 1844, kdy jej pan
J. Vogl z domu číslo 155 do Mšena dovezl, možná nikdo netušil, jak se odrůda stane populární a jak rychle se po Mšeně rozšíří. Oblibu dokazuje i lidové označení vuglík, vycházející z Voglova příjmení. Možná jej dovezl ze Žatce, jehož poloraný červeňák platí za nejlepší a nejslavnější českou odrůdu. Nicméně už v roce 1888, tedy ani ne po padesáti letech, se mšenské chmelařství vrátilo k osvědčené odrůdě nazývané zeleňák.
Dařilo se také ovocnářství a štěpařství. Vyhlášené mšenské třešně vyčnívající svojí velikostí a sladkostí poznal nejen pražský trh, kam je mšenští pěstitelé vyváželi na trakařích a povozech. Svatojanky nebo Jánovky, jak se této odrůdě třešní přezdívalo, měly svůj původ ve stromě, který v 17. století vyrostl u hřbitova kostela sv. Jana. Na místě, kde později stála škola. Strom budil všeobecný údiv, protože vzešel z pecky a byl pokládán za planý strom. Jak je známo, u těchto stromů se předpokládají nechutné anebo žádné plody. Zkouška učiněná štěpováním na jiném stromě přinesla týž výsledek. Nejeden sadař poté zatoužil třešně Svatojanky pěstovat. Leopold Živný, zvaný Polda, dokonce po lesích sesbíral plané třeště, vysadil z nich velkou zahradu a narouboval je třešní od sv. Jana. Tento počin mu nesl po několik let slušný obnos peněz. Dalším velkým pěstitelem byl Antonín Kernel, na jehož pozemku vyrostla z pecky další výborná odrůda, jejíž plody byly zvané Kernelky.
Nejen zemědělstvím bylo Mšeno živo. Byla zde provozována různá řemesla, zejména obuvnictví, krejčovství a tkalcovství. V matrikách nalezneme také hojně zastoupené pekaře, truhláře, řezníky a punčocháře. Roku 1791 mělo Mšeno sedmnáct punčochářů, rozhodně netrpících nedostatkem práce, protože v té době oblékali punčochy i muži, a to ke krátkým kalhotám.
Roku 1890 mělo Mšeno 44 živnostenských profesí, kdy nejvíce zastoupeni byli obuvníci se 23 mistry a poté se 16 mistry krejčí. Na 2242 obyvatel, které roku 1890 Mšeno mělo, připadalo 62 obchodů, převážně s koloniálním zbožím. Dále ve městě nechyběla lékárna, hračkárna, 7 obchodů s dobytkem, 11 hokynářských obchodů, ale také knihkupectví. Zde však bylo možné koupit pouze modlitební a školní knihy. Žízeň hasilo 18 hospod, 8 kořalen a 1 vinárna.