Tento web je provozován na systému CMS.
Putování po nejkrásnějších místech Evropy
Vyhořelý hrad Oybin lidé málem rozebrali
Tentokrát se nebudeme trmácet do nějakých vzdálených končin, podíváme se na turisty nejvíce navštěvované místo Žitavských hor. Stačí přejet naše severní hranice a po několika kilometrech jsme na místě. Rozsáhlá zřícenina hradu a kostela zaujímá celou vrcholovou rovinu pískovcového kopce nad lázeňským městečkem Kurort Oybin. Těsně pod kopcem se dá zastavit na několika parkovištích. Musíme počítat s docela strmým stoupáním, ale chvilka námahy za tu nádhernou podívanou opravdu stojí.
Hned za městem mají postavený menší kostel, zvenčí nenápadný, ale vnitřní výzdoba stojí za to. Nádherné dřevěné obložení celého interiéru a spousta maleb zanechá v každém silný dojem. Po chvíli se dostaneme k hlavní bráně hradu, už odtud je vidět, jak byl rozsáhlý. Založili ho ve třináctém století páni z Lipé a začátkem čtrnáctého století se dostal do majetku Jana Lucemburského. Jeho syn Karel IV. se zasloužil o přestavbu a v řadě nových klášterních paláců se usídlili Celestiáni. Gotický kostel z roku 1367 se stal chloubou kraje. V době reformace byli Celestiáni nuceni klášter opustit, celý už neobydlený objekt začal chátrat. Kostel a blízké budovy shořely roku 1577 po zásahu bleskem. Zbytky začali místní rozebírat na stavební materiál, objekt se v tomto stavu zachoval dodnes.
Podrobná prohlídka zabere tak dvě hodiny. Některé docela zachované budovy lze navštívit, může se i do hlubokých sklepů. Zajímavý je místní starý hřbitov u zbytků klášterních budov. Z velkého kostela zbyla celá centrální loď, střecha a strop ovšem chybí. Zřejmě se zde při církevních svátcích konají bohoslužby, stojí tu celé řady připevněných lavic, jinak zde žádné vybavení není. Kdo má odvahu, může navštívit to, co jiný kostel nenabízí. Po schodišti ve zbytku věže se dá dostat na horní ochoz ve výšce původního stropu. A pokud má dotyčný odvahu, může obejít celý, asi metr široký obvod, zeď je zarovnaná. S trochou opatrnosti to není zase takový risk, doporučuji.
Obejdeme ještě vyhlídkovou trasu kolem kopce, odkud máme překrásné výhledy na město Oybin a okolí. Jsme zase dole, zastavíme se v místním bistru na bratwursta, ty tady mají opravdu výborné. Velkou zajímavostí města je úzkokolejná trať, která sem vede ze Žitavy, vlaky jezdí v krátkých intervalech a táhne je stará parní lokomotiva. Stojíme na krásném nádraží, postaveném jako celá trať roku 1890 - nádherná historická památka. Mašinka s několika původními vagony právě zastavuje, pěkně čoudí a houká. Nemáme ovšem čas se svézt, zpět bychom se dostali asi za dvě hodiny. Cestou domů se stavíme asi kilometr za Oybinem u zajímavého přírodního úkazu. Jmenuje se Kelchstein a vysoká skála kalich opravdu připomíná. Další podobné stojí hned vedle a úzkými štěrbinami mezi nimi lze bez problémů procházet. Zajímavá je hnědočervená barva skal, tu způsobují oxidy železa, jimiž je pískovec prostoupen. Skály bývají navštěvovány i horolezci. Je to tu všude opravdu krásné, už jsem tu byl čtyřikrát a pořád je co objevovat. Vřele doporučuji jako pohodový jednodenní výlet. Dá se projít i krásné sousední lázeňské město Jonsdorf a v něm navštívit Motýlí dům. Ve velké hale se dá procházet mezi tropickými motýly, vůbec se lidí nebojí. Mají tam také řadu mořských akvárií a terária s hady, ještěry a ostatními potvůrkami. Krásných míst je v blízkosti řada, jenom přijet! A pokud by někdo dal na mé doporučení, tak nejkratší cesta vede přes Doksy, Mimoň, Jablonné v Podještědí, dále po silnici 270 směr Zittau. První městečko v Německu je Lückendorf a tam už je směr na Oybin značen. Případným zájemcům rád poradím...
Zdeněk Bergl