Tento web je provozován na systému CMS.
Zpátky ke kořenům s Evou Černohorskou
Stát se měšťanem nebylo jednoduché
Minulé číslo našeho seriálu bylo věnováno archivním mapám. Už víte, kde se můžete podívat na historické mapy Mšena, jaký je rozdíl mezi indikační skicou a císařským otiskem nebo kde hledat zaniklé obce. Tentokrát zjistíme, co se skrývá pod pojmem měšťan a co vše musel občan splnit, aby se mohl stát mšenským občanem.
Mšeno bylo na město povýšeno Karlem IV. už v polovině 14. století. Stalo se tak na po Karlově sporu s Hynkem Berkou z Dubé, pánem na Mšeně. Svůj vliv na tuto událost mělo i působení Arnošta, arcibiskupa pražského a Buška z Velhartic.
Jistě se vám nyní vybavila známá báseň od Jana Nerudy Romance o Karlu IV., kterou znáte ze školních lavic. „Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu — ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.“ Pokud by byla slova básně pravdivá, mohla se tato příhoda klidně udát na Mělnicku.
Vraťme se ale k měšťanům. Po vzniku města se občané Mšena stali měšťany. Na rozdíl od vesnic, které byly podřízeny vrchnostem, mělo město vlastní řád a různá privilegia. Nicméně když v letech 1350 až 1365 Karel IV. následkem válek pocítil finanční nedostatek, obrátil se především na města a žádal je o dobrovolné příspěvky.
Mšeno, samozřejmě hrdé a vděčné za to, že se stalo městem, pomoc králi neodmítlo. Slavný panovník se mohl těšit z 50 kop grošů českých. Co si můžeme pod touto částkou představit? Jedna kopa odpovídala 60 grošům, jeden groš se rovnal 12 haléřům. Podíváme-li se na tržiště ve 14. století, za 1 groš bylo možné koupit nůž, za 29 grošů statného vepře, nebo za 50 grošů pluh. Za celou částku bylo možné pořídit přibližně 60 krav. Chudý nádeník v té době většinou nedosáhl na více než 6 grošů týdně. Panovník se Mšenu odvděčil navrácením lesů a pozemků, dříve pobraných církví.
Jak se mohl stát občan měšťanem mšenským? Žádný přivandrovalý cizinec se měšťanem nestal automaticky. Aby se mohl ve městě usadit, potřeboval povolení od vrchnosti. K tomu potřeboval, aby byl majitelem domu a pozemku ve Mšeně a také se něčím živil. Také na obecním statku nemohl získat žádný podíl, dokud nevlastnil právo měšťanské.
Purkmistr Mšena nebral udělení práva měšťanského na lehkou váhu. Žadatel o právo měšťanské musel za přítomnosti konšelů, radních a starších obce složit slib, že bude žít mravně a bohabojně a bude si plnit občanské povinnosti. Obecní představitelé potom určili poplatek, který musel žadatel zaplatit. Ten se odvíjel od toho, zda se jednalo o cizince, nebo měšťanského synka. V roce 1848 činil poplatek u domácích 20 zlatých a u cizích 100 zlatých. Rozdíl byl tedy opravdu velký a ne každý na tuto částku dosáhl.
O tom, zda váš předek byl, nebo nebyl měšťanem mšenským, se můžete opět přesvědčit v matrikách. V matrikách narozených si slůvka měšťan můžete všimnout u otců, v případě oddaných u ženichů nebo otců nevěst a jejich dědů.
Na první ukázce vidíte Marii Kabrnovou, dceru Matěje Kabrny měšťana a mistra obuvnického ve Mšeně číslo 85 a matky Kateřiny, dcery zemřelého Josefa Čurdy, měšťana a mistra kolářského ve Mšeně číslo 90. Na druhé ukázce, kdy byla služebná Veronika Nováková dcerou zemřelého rolníka Františka Nováka, je již situace jiná.