Tento web je provozován na systému CMS.
Zpátky ke kořenům s Evou Černohorskou
Vražedné běsnění přežila jen stará paní
V minulých dílech vám náš seriál prozradil něco málo o spořádaných mšenských měšťanech, krejčích, obuvnících, řeznících a vinařích. Ani Mšeno však nebylo ušetřeno kriminální lůzy, která se štítila poctivé práce, kradla a všemožně ztrpčovala život obyvatelům městečka. Bohužel nejednou došlo ke zločinům nejzávažnějším, k vraždám. K jedné takové smutné události došlo roku 1894.
Příšerný zločin, o kterém vám chci vyprávět, se udál mrazivé prosincové noci, jež předcházela svátku sv. Mikuláše. Obětí se stal usedlý měšťan František St. Hulicius (*30. října 1825, Mšeno), v té době 69letý, a jeho 39letá choť Božena. Velký věkový rozdíl nám napovídá, že se nejednalo o jeho první manželství. Pan Hulicius se seznámil se svojí nastávající ženou roku 1891 na zemské jubilejní výstavě v Praze. V té době byl již vdovcem (první manželka zemřela téhož roku), proto dalšímu sňatku nic nebránilo a zanedlouho se veselka opravdu uskutečnila. Novomanželka, nemaje otce, s radostí svého chotě spolu s matkou do Mšena následovala. Zda se spřátelila se skoro stejně starou ženichovou dcerou, můžeme pouze hádat. S jistotou víme pouze to, že jediná Františkova dcera byla už vdaná za Františka Hrdličku a měla s ním 19letou dceru. František měl sice s první manželkou ještě dva syny, těm ovšem nebylo dopřáno dožít se dospělosti.
Na Mikuláše ráno, kdy by se většina domácností obvykle těšila ze svátečního dne, nastal v okolí malého domku zavražděných manželů rozruch, způsobený davem zvědavých občanů. Četnictvo ve snaze nalézt co nejrychleji viníky krvavého činu prošlo široké okolí, leč marná snaha, po vrazích ani stopy. Podle matričního záznamu, který zapsal děkan František Kondelík, došlo k vraždě v 11 hodin v noci, ve Mšeně č. p. 14, v domku, ležícím na východním konci náměstí. Pachatel měl tedy dostatek času, aby v temné noci nepozorovaně utekl.
Osudnou noc se pan Hulicius krátce před vraždou vracel domů z hostince pana Konětopského, který se nalézal v domě jeho zetě Hrdličky. Zpravidla nechodil sám, pan Konětopský jej měl ve zvyku doprovázet, přeci jenom v 69 letech byl Hulicius pokládán za starce. Možná byla důvodem rozverná nálada, možná byl důvod zcela jiný, tentokrát přátelský doprovod odmítl. Odmítnutí se mu stalo osudným, za pár minut už ležel u vchodových dveří v tratolišti krve.
Následujícího rána, jako každý jiný den v 7 hodin, klepala na dveře domku pana Huliciuse posluhovačka z blízkého pekařství. Dívenka, nesouc pečivo k snídani, se nejprve domnívala, že nikdo není doma. Až po chvíli otevřela rozrušená paní Trýbová - matka zavražděné paní domu a prosila maličkou, aby doběhla pro pana Hrdličku. Ten nemeškal a okamžitě běžel na četnickou stanici.
Okresního lékaře MUDr. Buriana a místního lékaře Jurena čekal hrůzný pohled hned u vstupu do domu. Další následoval v ložnici manželů, kde byla nalezena Františkova manželka Božena. Četné hluboké rány po celém těle vyhodnotil lékař jako neslučitelné se životem. Krvavé stopy po stěnách a polštářích nebo chomáč rezavých vlasů v ruce oběti poukazovaly na to, že oběť s vrahem zápasila. Podle výpovědi matky zavražděné, která nějakým zázrakem přežila, protože jí vrah uštědřil jen ránu do hlavy, byla v době jejího procitnutí, okolo třetí hodiny ranní, Božena ještě na živu. Vidouc nemohoucí dceru, chtěla jí do života navrátit omýváním vodou. Její počínání skončilo neúspěšně, dcera jí skonala pod rukama beze slova rozloučení. Z další výpovědi stařenky nebyla vyšetřující soudní komise složená z adjunkta (pomocný soudcovský úředník) Kallmunzera a auskultanta (absolvent práv, který se připravoval na soudcovské zkoušky) pana Frice, příliš moudrá. Není se čemu divit, stáří a utrpěný šok udělaly své. Jaký byl důvod vraždy? Ten zůstane záhadou, leč krádež různých šperků, hodinek a cenných papírů ukazuje, že k vraždě vedla zločince touha po majetku.