Tento web je provozován na systému CMS.
Putování po nejkrásnějších místech Evropy
Ostrovu vévodí sopečný kráter Fossa Grande
Už je to šestnáct let, co jsem procestoval kus Sicílie. Den co den jsme podnikali výle 37ty po nádherných městech a rasova 37li těla v drsné sicilské krajině. Nej 37hlubší dojem ve mně zanechal výlet na vulkanické Liparské souostroví, strávili jsme celý den na ostrově Vulcano. A našlo se mezi námi ně 37kolik šílenců, kteří se rozhodli vylézt ke kráteru činné sopky.
Z kempu jsme dojeli do Milazza a odtud lodí na ostrov. Ten je sou 37částí souostroví asi 30 km na sever od Sicilie. Cesta ubíhá, k ostrovu se rychle přibližujeme, vidíme, jak se prudce zvedá z moře. Vévodí mu sopečný kráter Fossa Grande, ten ale není nejvyšším bodem ostrova. Leží jaksi bokem a vrchol ční ještě o několik desítek metrů výš. Nad kráterem stoupá bílý dým, dneska je dost aktivní. Vysedáme v přísta 37vu Porto di Levante a hned dávám dohromady skupinu lezeníchtivých nadšenců. Mám s sebou čtyři litry vody, snad to bude stačit.
Podle mapy musíme zdolat cel 37kové převýšení přes čtyři sta metrů po cestě dlouhé čtyři kilometry, tak praví orientační tabule. Jdeme na to. Bůh nám buď milostiv, teploměr ukazuje čtyřicet stupňů. Cesta je dost strmá a pokrytá černým pra 37chem ze zvětralých hornin. Ten je rozpálený, slunce jede na plné ob 37rátky, vzduch se ani nehne. Je to síla. V polovině se mnozí obracejí, dál to nezvládají. Už jen ve dvou se dostá 37váme k prvnímu zajímavému místu.
Stojíme na okraji kráteru, ten má v průměru asi půl kilometru a na dno koukáme z velké výšky. Tady už je sopečná aktivita znát, vedro je tu příšerné, dopíjím první láhev vody. Procházím mezi sopečnými fumaroly, všechno kolem je žluté. Samá síra, každý kámen pokrývají její krystalky. Byl jsem kdysi u krá 37teru Vesuvu, ale tak krásné to tam nebylo. Musím být opatrný a vy 37hýbat se malým sirným jezírkům, síra se v nich vaří a pěkně to bub 37lá. Nerad bych do něktrého šlápl, ona se vaří při 450 °C. Oxid siřičitý tu všude páchne a docela to dráždí naši dýchací soustavu. Pořád pro 37plachujeme ústa. Dlouho se nezdr 37žím, obejdu čtvrtinu kráteru, tady už to trochu fouká a dýchá se lépe. Asi uprostřed hloubky vidím velkou ceduli, už z dálky je na ní znatelný velký vykřičník. Nedá mi to a po vy 37šlapané pěšině se pomalu spouštím k ní. Tady bublá více jezírek, zdá se mi, že mají i větší plochu. Jsem u té cedule a svými chabými znalostmi italštiny zjišťuji, že dále už se ne 37doporučuje sestupovat. Škoda! Ale vítězí ve mně poslední zbytky zdra 37vého rozumu a vracím se raději na 37horu. Vedro je příšerné, shora praží slunce, zespodu zase přikládají pod kotel čerti. Seberu si několik krys 37talů síry na památku, tady to nikdo nehlídá.
Vystoupám ještě na vrchol hory, tam už na mě čeká kolega Míra. Do kráteru se mu nechtělo, raději všechno kolem natáčel na kameru. Tady už je příjemněji, vítr sem sir 37né výpary nežene. Tak si na delší dobu sednu, posvačím, dopiju po 37slední vodu, tělo si to za tu rasovinu zaslouží. Koukáme na tmavě žlutý kráter, černou cestu, mořskou záto 37ku a na další ostrovy. Vidíme je od 37tud všechny, přímo naproti Lipari, vlevo Salina, Filicudi a Alicudi. Dále na sever pak Panarea a úplně vzadu vulkanicky nejaktivnější Stromboli. Zvedáme těla, čeká nás ještě stejně dlouhá sestupová cesta po opačné straně kráteru.
Konečně dole, vypadáme příšer 37ně. Na zpocená těla nalepený černý sopečný prach z nás dělá bubáky. Honem to spláchnout. Přednost dostává v nejbližší hospodě splách 37nutí vnitřní, pak honem do moře. Mají tu dvě pláže, bílou a černou. Bílou barvu způsobuje z vedlejšího ostrova nasesený prach z pemzy. To je pórovitý vápenec, úlomky plavou na vodě a rozpadlé tvoří drobný bílý štěrk. Pemzu dříve mleli do zubních past, větší kousky se používají na obrušování tvrdé kůže na patách. Musím si jich několik vzít domů, budou dárky pro příbuzné. Honem do vody, kolem je hned černo. Na několika místech vyvěrá do vody ze dna horká pára, pozná se to podle množství lidí, co tam stojí. Je to ve 37lice příjemné.
Podívám se ještě na černou pláž, tam se zase dostává ze svahu nane 37sený černý štěrk. Projít se po něm nedá, je tak rozpálený, že by nám pěkně zničil chodidla. Musí se až k vodě v sandálech a hned do ní vlézt. Kdo nemá deku nebo velký ručník, ten si na pláž nelehne. Zbývá nám hodina času, jdeme se namočit do teplé bahenní lázně, prý to léčí všechny kloubní a kožní neduhy. Z okolního svahu sem padá hnědý prach, míchá se s dešťovou vodou a ze dna do toho proudí i pramenitá. To musím vyzkoušet, hned jsem tam. Je to krásně teplé, mazlavé a velice příjemné. Připadám si jako divočák v bahenní tůni. Po půlho 37dině rochnění je mi krásně po těle, honem do moře ten bahenní zábal spláchnout. Naposledy zaplavat a už musíme na loď. Bylo to nádher 37né, vůbec se nám nechce do kempu. Ještě uděláme pořádné spláchnutí na naší pláži, pod sprchou, teprve ta nás zbavila posledního na tělo přile 37peného bahna.