Tento web je provozován na systému CMS.
S mámou v kuchyni V.
Patisony vystřídaly cukety
Když jste dětmi, tak se nejpozději v pubertě zapřísaháte, že v dospělosti nebudete dělat stejné věci jako rodiče. Například nebudete používat trapné věty typu ukliď nádobí a vynes koš. Pak se však sami stanete rodiči a nejenže používáte stejné pokyny, ale dokonce jde ta podoba tak daleko, že vaříte jídla, která jste jako děti zrovna nemilovali.
V mé původní rodině se v létě smažily patisony. Obvykle v trojobalu, avšak kdo by čekal krásně křupavou strouhankovou krustičku, byl by zklamán. Smažený patison se vyznačoval na povrchu zvlhlou strouhankou a uvnitř měkkou houbovitou hmotou s nevýraznou chutí. A ačkoli byla moje maminka dobrá kuchařka, souboj s chutnou přípravou patisonu pravidelně prohrávala. Přesto se nevzdávala a oč hůře byl patison připraven, o to více ho na zahrádce rostlo.
Na patison jsem zanevřela. Když jsem však sama založila rodinu, nenápadně jsem zkusila pěstovat
a hlavně servírovat další nenáročnou zeleninu, blízkou příbuznou patisonu – cuketu. Začalo to polévkou. V prvních letech jsem ovšem musela svůj dnes již vyhlášený cuketový krém podávaný s dozlatova opečenými krutonky a čepicí z uzeného sýru, doplněný zrnky čerstvého hrášku či kukuřice, vydávat za hrachovou polévku z pytlíku, neboť představa cukety v pokrmu byla pro některé členy domácnosti nestravitelná. A to doslova. Cuketa se však postupem času začala v našem jídelníčku objevovat – v závislosti na úrodě – stále častěji. S oblibou se setkala cuketová bábovka, v níž ovšem zeleninu pozná jen opravdový fajnšmekr.
Úspěch měly i toasty zapečené s mladou cuketou a anglickou slaninou, i když musím připustit, že ani zde o cuketě strávníci téměř nevěděli, neboť chuť křupavé slaniny tomuto jídlu zcela dominovala, vegetariáni si zamilovali česnekovou cuketu smaženou v sýrovém těstíčku, dospělí si pochutnávali na grilované cuketě s vínem a na nakládaných cuketových nudličkách s chilli. V neposlední řadě našel své místo mezi často připravovanými recepty slaný cuketový koláč zvaný cukeťák. Pekla jsem ho zrovna dnes, bombardována dotazy: „A bude v tom aspoň maso?“ To se ptal syn, lačný přísunu bílkovin. „Doufám, že v tom není maso!“ To zase vyjádřila naději na náš přínos k záchraně zvířat dcera. Inu, každý podle svého gusta. S cuketou je však pro letošek amen, poslední kus právě uřezal manžel a zasněně se mě zeptal, zda-li se cukety dají vypálit, založil totiž zrovna kvas. A tak už mohu jen s lítostí vybrat poslední letošní cuketový recept. Ale volala mi před chvílí sestra. Prý se jí urodily patisony a nějaké mi
určitě přiveze!
(vkv)