Tento web je provozován na systému CMS.
Libuše Semilská z Tajné oslavila ve svém
Tajná - Libuše Semilská, roz. Homutová se narodila 7. listopadu 1920 v Sedlci Marii a Josefu Homutovým jako jejich druhé dítě. Její starší sestra Vlasta se narodila v roce 1919 a zemřela v roce 2004 ve věku 85 let. Mladší bratr Jan se narodil roku 1928 a dosud žije v Domově seniorů ve Mšeně. Tatínek Libuše Semilské zemřel v roce 1935 ve věku 42 let na následky srdečního revmatizmu získaného v zákopech na srbské frontě za I. světové války. Maminka Marie roz. Horčicová přežila svého muže o více než 40 let, zemřela v roce 1976.
Homutovi měli velké hospodářství, pěstovali jetelové semínko, řepu a odchovávali hříbata. Jako první ve vsi měli traktor, se kterým se nejen oralo, ale také poháněla mlátička. A měli i první rádio ve vsi. Libuše Semilská vyprávěla, jak se u poslechu scházelo půl vesnice.
Když byla velká zima a dost sněhu, zapřáhl její otec koně, na vůz dal pár balíků slámy, sbíral děti od chalupy k chalupě a dovezl je do Mšena do školy. Zpátky celou cestu děti řádily v závějích, spolužačka malé Libušky prý jednou tak zapadla, a ostatní děti si toho nevšimly, že ji až její rodiče po sháňce došli vysvobodit. Ve vsi sáňkovali odshora od hospody u Nečasů až dolů ke kalu.
Homutovi byli evangelíci, navštěvovali bohoslužby ve mšenském evangelickém sboru. Na varhany tam hrál starý pan Cejp. Obavy, kdo bude doprovázet po bohoslužbách, až nebude moci on, vyřešil Libušin tatínek. Každou středu odpoledne docházel do statku farář Chvátal, který Libuši i její sestru Vlastu vyučoval hře na varhany, takže už po absolvování škole byly schopné doprovázet zpěv při bohoslužbách. Libuše byla ve sboru v roce 1934 konfirmována. 30. června 1935 asistovala při poklepech na položený základní kámen ke stavbě evangelického kostela ve Mšeně.
Libuše Semilská se sestrou Vlastou často v dětství trávily prázdniny u strýce Václava v Šibřině, který byl lékařem. Bral je autem na návštěvy k pacientům a ony v autě nezbedně dováděly. Pokřikovaly hlavně na kravské potahy, až je chtěl strýc z auta vysadit.
Dřevo, to bylo věčné téma. Jak se například přidělovaly rozměřené díly obecního lesa v Sedlci na těžbu jednotlivým chalupám. Protože výnosnost jednotlivých pasek byla velmi rozdílná, tak aby si nikdo nemohl stěžovat, tak si každý svůj díl vylosoval u obecní komise. No a zpracovávání dovezeného klestí na otýpky, to musela být také rutina. Denní norma pro děvečku bylo půl kopy, čili 30 kusů. Libuše Semilská je doma v Tajné dělala do velmi pozdního věku, ještě v 94 letech.
Ráda vzpomínala na Hospodyňskou školu v Mladé Boleslavi. To byla škola, která připravovala děvčata ze statku na to, aby byly schopné vést hospodářství. Po jejím absolvování měla možnost pokračovat v dívčí škole ve Švýcarsku. Bylo však před válkou a už se jí z domova nechtělo.
Se svým budoucím manželem Václavem Semilským se seznámila na sokolském bále ve Mšeně. Narodil se v roce 1914 na Tajné. V dětství brzy přišel o rodiče – tatínek zemřel, když mu bylo pět, a maminka v osmi letech. Jeho poručníky se stali příbuzní Semilští z vedlejší obce Stránka. Chovali se k němu velmi dobře. Hospodářství v Tajné (cca 10 ha) dali do nájmu a z toho nechali svého svěřence vystudovat střední i vysokou školu. Je doloženo, že rod Semilských hospodařil na tomto statku od roku 1743.
Svatbu měli Libuše a Václav Semilští v roce 1942 v evangelickém kostele v Praze na Vinohradech. Po svatbě se přestěhovali do Staré Boleslavi, kde bydleli v nájmu. Václav Semilský získal jako vystudovaný inženýr místo na Okr.zem. úřadě v Brandýse nad Labem. V roce 1943 se jim narodila dcera Libuše, v roce 1946 syn Václav a v roce 1957 nejmladší Jan.
Po únoru 1948 začaly perzekuce a stěhování sedláků, na čemž se pan Semilský jako státní úředník odmítl podílet. Vypověděl nájem nájemci hospodářství na Tajné, a tak se rodina Semilských vrátila do rodné chalupy tatínka, kde začali po únoru 1948 soukromě hospodařit.
Okolo roku 1954 získal Václav Semilský práci jako agronom Strojní a traktorové stanice v Doksích, ale spolu s manželkou ještě asi rok soukromě hospodařili, než jim hospodářství zabral státní statek. Po skončení hospodaření paní Semilská nastoupila do práce na místní farmě státního statku. Na starosti měla díl pole s cukrovkou. Pomáhaly jí její děti.
Později na statku na Tajné zřídili šlechtitelský chov černého anglického plemene prasat - Cornwal a vybrali si Libuši Semilskou, aby se o ně starala. Bavilo ji to, měla dobré chovatelské výsledky a jezdila potom s mladými plemennými kusy na aukce do hlavního města.
Její manžel v této době pracoval na Výrobní zemědělské správě jako takzvaný výrobní instruktor.
S výměnou ředitele státního statku došlo na Tajné ke zrušení chovu prasat a založení chovu koní. Takže Libuše Semilská místo prasat ošetřovala koně. Byl tam chov českého teplokrevníka i s plemennými hřebci a dále závodní koně polo i plnokrevníci. Správcem chovu byl pan Janatka, což byl profesionální žokej, který koně připravoval na závody.
Rodina Semilských pravidelně navštěvovala bohoslužby v evangelickém sboru ve Mšeně. Libuše doprovázela zpěv na varhany, později se stala kurátorkou sboru.
Manželé Semilští za pomoci dětí zvelebili svůj dům a zahradu, zbourali hospodářské stavení, aby do domu více svítilo sluníčko. Václav Semilský zemřel v červnu roku 1997 ve věku 83 let. Jejich tři děti se v životě neztratily. Pro syna Václava nebylo jednoduché dostat se na školu kvůli posudku z národního výboru. Nakonec však absolvoval Vysokou školu zemědělskou. Dnes je již v důchodu a se svojí rodinou žije v Kamýku nad Vltavou. Dcera Libuše po maturitě pracovala na Mělníku, v roce 1967 se vdala a odstěhovala do Prahy. Později až do své smrti v roce 2012 jezdila z Prahy na Tajnou pomáhat mamince a starala se o ni. Syn Jan vystudoval vysokou školu obor slaboproud, oženil se, se svojí manželkou žije v Praze. V posledních letech se vrátil na Tajnou a stará se o maminku.
Paní Libuše Semilská má ráda svůj dům i zahradu. Na kole jezdila ještě po devadesátce a také trhala třešně ze žebříku. Ještě donedávna navštěvovala bohoslužby v evangelickém sboru ve Mšeně. Vždy se loučila s úsměvem a říkala mi: “Děkujeme vám za službu.”
V pátek 6. listopadu 2020 navečer jsem zajel na Tajnou a oslavenkyni osobně pogratuloval a předal gratulaci i za evangelický sbor ve Mšeně. Text gratulace napsala členka sboru Lydie Pavelková a Libuše Semilská si ji s velkým zájmem pročítala. Jak mi před několika dny Jenda Semilský řekl, k této gratulaci se neustále vrací a čte si ji.
A já Vám, milá sestro Semilská, blahopřeji a přeji Vám hodně sil do dalších let. Děkuji Vám za věrnost Pánu Bohu i v dobách pro Vás i Vašeho manžela nejtěžších, za Vaši práci, za péči o rodinu, za Vaši věrnou a nenápadnou službu mšenskému evangelickému sboru. Mějte se hezky!
(v textu byly využity vzpomínky V. Semilského – Dědečku, vyprávěj)
Michal Šimek