Tento web je provozován na systému CMS.
Jan Semilský: Maminka mě vedla k víře
Tajná - Rozhovor se synem Libuše Semilské byl pořízen v obývací kuchyni v jejím domě na Tajné v pátek 6. listopadu 2020 v předvečer jejích 100. narozenin. Šlo o pozdrav pro ohlášky v rámci bohoslužeb evangelického sboru ve Mšeně v neděli 8. listopadu. Jan Semilský se před několika lety vrátil do rodného domu a o svoji maminku zde vzorně pečuje.
Jendo, tvoje maminka bude zítra slavit 100. narozeniny. Jak to vnímáš?
Je to teď každý den zázrak, protože tělesná kondice u mamky kolísá. Zrovna dneska jsem si vzpomněl. Když se naposledy vrátila z nemocnice, tak jsme si s bratrem řekli, že to do listopadu možná nevydrží. Byla na tom hodně špatně. Díky, že ji Pán Bůh pozvedl a mohla se toho dožít. Jsou někdy i dobré chvilky, že pozná příbuzné. Teď si zrovna čte gratulace a má z nich radost. Je to takové hezké.
Budete nějak zvlášť slavit, sejde se rodina v současné koronavirové situaci?
Jak jsme zvyklí, to by bylo kolem padesáti lidí od jejích tří sourozenců - Vlasty, Líby a Jana, tak to neuděláme. Vyplynulo to tak, že jezdí pogratulovat jednotlivě.
Tys tady v Tajné vyrůstal. Co tobě maminka dala do života?
Začnu tím, co se týče víry. Byli jsme jako děti odmala vedeni se otáčet k Pánu Bohu, chodit do sboru ve Mšeně. A žít tak, že je Pán Bůh nad námi. Ale nejenom v neděli. Společně jsme si v raném dětství četli Písmákův deník a kalendáře. Dnešní možnosti, abychom si z mobilu pouštěli kázání, jsme neměli. Společně nás vedla ke čtení duchovní literatury. To bylo směrování k Bohu. I když osobní navázání vztahu s Bohem bylo až na prahu mé dospělosti, kdy na to měli vliv i další lidé. Je to věc osobního rozhodnutí, že člověk chce s Bohem žít. V dětství je to takový základ, že tady Pán Bůh je, počítat s ním. Obracet se k němu a dělat ty věci, které pomohou, abychom ho poznávali.
Co dalšího jsi od maminky získal?
Její píle, pracovitost. A vůbec, co prožila její generace – válku, 50. léta, dřinu. Já už jsem to na rozdíl od svých sourozenců Vény a Libky zažil málo. Ale přece jenom jsem vyrůstal tady na venkově. Uváděla mě do toho. Takže jsem poznal, že na chleba se těžko vydělává, že to není jen tak snadné. To se hodí. Myslím, že naše generace má ještě jiný pohled na to, že materiální věci nepřicházejí samy od sebe. Když člověk nechce krást a podvádět, tak to stojí úsilí. Myslím, že to jsem tady na venkově získal.
Letos už podruhé prožíváme nouzový stav kvůli covidu. Jak to zvládáte nyní v těchto dnech a týdnech?
Tak tady na Tajné je to mnohem jednodušší. Když je ještě někdy krásně a sluníčko, nemusíme venku přemýšlet, jestli si vezmeme roušku, nebo ne. Na zahradě jsou jen ptáci. A ti se nás nebojí. Takže skoro bez problémů. Když potřebuji nakoupit, tak si vezmu roušku, dojedu a pak se umyji, vydenzifikuji a jinak to neřešíme.
Michal Šimek