Tento web je provozován na systému CMS.
Opravená minulost
Restaurování sousoší Panny Marie Immaculaty se sochami sv. Šebestiána a sv. Rocha
Z historie
sousoší
Sousoší pochází z poloviny 18. století. Je
usazeno na podstavci z bloků pískovce a z cihel. Na přední a zadní straně
podstavce jsou vsazeny kamenné kartuše. V přední kartuši je polychromovaný znak
města Mšena. V zadní kartuši byl znak osekán a nahrazen vsazenou pískovcovou
deskou s nápisem. Dnes je pískovec narušen a nápis je nečitelný. Jednalo se
patrně o zápis nového osazení. Pro tuto skutečnost svědčí několik faktů:
• na fotografii z pol. 19. století sousoší na náměstí nebylo,
město v té době zažilo dva velké požáry
• sochy nejsou vytesány
ze stejného druhu pískovce, sv. Šebestián je z hrubšího druhu kamene než druhé
dvě sochy
• sochy spolu netvoří uzavřený kompoziční celek – sv.
Šebestián i sv. Roch jsou vykloněny stejným směrem
• u barokní
sochy se předpokládá podstavec z kamene
• architektura
podstavce nerespektuje barokní tvarosloví, kamenné kartuše jsou necitlivě
včleněny do podstavce, maska a voluta jsou z části překryty vrstvou omítky
Popis sousoší
Všechny tři sochy jsou v
životní velikosti. Immaculata stojí na zeměkouli se srpkem měsíce, s hlavou hada
pod pravou nohou. Zeměkoule je obtočena hadem a ve spodní části obklopena
hlavami andělíčků z křídly. Immaculata má pozlacenou kovovou svatozář s
hvězdami. Sv. Šebestián je uvázán pravou rukou u pně stromu. Zřejmě míval v těle
zasazeny kovové šípy, dnes pouze otvory. Sv. Roch je v poustevnickém plášti, u
pasu má měšec. Levou rukou ukazuje na morovou skvrnu na pravé noze, u které mu
leží pes. V pravé ruce měl kovovou hůl, o tom svědčí postavení ruky a otvor
vedle nohy.
Stav před restaurováním
Podstavec: Vyzděný podstavec byl značně narušen vzlínající vodou, která
vystupovala zhruba do výšky půl metru. Hlavní příčinou vzlínání vody bylo
prasklé vodovodní potrubí v přilehlé šachtě veřejného vodovodu a dále
nevyhovující sklon terénu, který přiváděl dešťovou vodu k podstavci. Také
nešťastný restaurátorský zásah v 70. letech dvacátého století, kdy byl použit k
omítnutí podstavce beton, ten konzervoval vzlínající vlhkost. Přední kartuš s
městským znakem byla v poměrně dobrém stavu a na jejím povrchu bylo
stratigrafickou metodou zjištěno třináct (sic!) vrstev barev a zlacení. Zadní
kartuš byla poškozena více, bylo zde i více správek. Také zde byly zjištěny malé
zbytky polychromie.
Sochy: Socha sv. Šebestiána je
vytesána z jiného druhu pískovce než zbylé dvě, kámen je kvalitnější. Středem
trupu sochy z boku vede žíla a kámen je vymytý. Správky z praskliny byly
uvolněné. Obě ruce sochy byly nově osazeny v 70. letech dvacátého století. Pravá
ruka je pravděpodobně původní, levá je nově vytesána z nekvalitního pískovce. Na
pravé straně pod nohama postavy byl kámen svázán železnou sponou, vsazenou do
olova. Povrch sochy sv. Rocha byl značně narušen. Pravá ruka nově přilepena
epoxidovým lepidlem v 70. letech dvacátého století. Z podstavce vyčnívala
železná trubka, která patrně kotvila sochu k podstavci.
Socha Panny Marie měla na povrchu hlavy četné praskliny. Svatozář byla pokryta
rzí. Rysy obličeje vinou řídkosti pískovce byly částečně smyté. Nejvíce byla
poškozena zeměkoule. Část zeměkoule s hlavou hada z nekvalitního pískovce byla
nově vsazena. Na přední straně zeměkoule byly rozsáhlé správky, a také hlavy
andělíčků s křidélky vykazovaly četné retuše.
Povrch všech
soch byl napaden mikroorganismy. Na chráněných místech (v záhybech apod.) byly
vrstvy nečistoty – černé krusty. Při stratigrafickém průzkumu bylo zjištěno, že
had býval pozlacený. Sochy byly v minulosti natřeny červenou barvou. Polychromie
byla z větší části odstraněna již při minulém restaurátorském zásahu.
Restaurátorský zásah
Podstavec: Nejprve byl vyřešen problém vzlínající vody, byl opraven
vodovodní řad a snížen terén přiléhající k podstavci. Okolo podstavce byly pod
zem položeny meliorační perforované trubky a zasypány hrubým štěrkem ve tkanině.
Trubky odvádějí vodu do sběrné nádrže mimo dosah sochy. Spodní část betonové
vrstvy byla odsekána. Podstavec se nechal po dobu několika týdnů vysychat, poté
byl nově omítnut vrstvou propustné vápenné omítky. Celý povrch podstavce byl
překryt vrstvou probarveného štuku.
Kartuše: Obě
kartuše byly omyty vodou a čištěny jemnými kartáči. Uvolněné správky byly
odstraněny a erodované části zpevněny nehydrofobním zpevňovačem kamene.
Chybějící části a praskliny byly doplněny probarveným umělým kamenem, také byly
zatmeleny četné otvory, do nichž mohla zatékat voda. Kartuše byly barevně
sjednoceny. Barevnost původní polychromie byla po konzultaci s pracovníky
Památkové péče minimalizována. Hydrofobizace byla provedena pouze lokálně na
exponovaných místech.
Sochy: Všechny tři sochy
byly očištěny vodou a měkkými kartáči. Uvolněné správky z minula byly nahrazeny
novými a povrch sochy byl zpevněn nehydrofobním zpevňovačem kamene IFEST OH
(IMESTA). Byly zatmeleny otvory a praskliny, sochy byly barevně sjednoceny,
zejména doplňované části z jiných druhů pískovce. Některé fragmenty musely být
dotvarovány broušením, aby lépe navazovaly na originál. Nefunkční rezavé spony a
vyčnívající trubky byly odřezány, jejich zbytky ošetřeny antikorozním nátěrem a
zakryty umělým kamenem. Svatozář Panny Marie byla zbavena rzi, natřena
antikorozní barvou a pozlacena práškovým zlatem v lakovém médiu. Na exponovaných
místech byl použit hydrofobizační roztok IW
290.
Závěrem
Restaurování bylo
prováděno pod bedlivým dohledem odborných pracovníků Ústavu památkové péče v
Praze. Jedná se o státní památku, sousoší je zapsáno v Ústředním seznamu památek
pod rejstříkovým číslem 2-1383. Každý úkon na sousoší byl nejprve konzultován,
než se přistoupilo ke správce či retuši. Žádný zásah nebyl svéhlavě prováděn a o
celkové barevnosti, nebo chcete-li nebarevnosti, bylo rozhodnuto pracovníkem
památkové péče. Restaurátoři tudíž nemohli postupovat jinak a brát ohled na
kritické připomínky občanů stran barevnosti městského znaku apod. Moderní
restaurátorské metody si vyžadují kolektivní týmovou práci, kde se jednotlivé
odborné postupy analyzují a památky spíše konzervují než rekonstruují. Tímto
postupem se dává možnost příštím technicky vyspělejším generacím památky lépe
ochránit. Romantická archeologie a s ní spojené restaurování ze Schliemannových
dob (Troja) a Evanse (Knossos), kdy se pro věc jednu ničila druhá, patří již do
historie.
K četným dotazům a připomínkám občanů také patří
výše financování při restaurování sousoší. Finanční částka byla stanovena
odbornou komisí, nikoli námi, restaurátory a vyčleněna ze státního rozpočtu,
nikoli z rozpočtu města Mšeno, a týká se všech úkonů provedených na sousoší a s
pracemi s nimi spojenými (chemický, statický, mykologický a stratigrafický
průzkum, provedený odbornými pracovníky v laboratořích).
Byla nám též sdělena tato úsměvná záležitost: Jeden z občanů Mšena si dal práci
se zjišťováním, kolik hodin strávili restaurátoři při opravě sousoší. Jedná se
sice o statisticky zajímavý údaj, ale o věci jako takové hovoří jen velmi málo.
Při restaurování uměleckých děl je sice samotný fyzický úkon velmi důležitý, ale
je již jen pomyslnou špičkou ledovce.
Mariánské sousoší ve
Mšeně je nesporně nevýznamnější kulturně historickou památkou města a je
povinností všech kulturních lidí o tyto památky pečovat. Spojují totiž minulost
s přítomností a tu s budoucností. Kultura je mimochodem jedna z mála lidských
činností, jimiž se lišíme od zvířat.
akademický sochař Petr
Císařovský