Město Mšeno - "Hudba i divadlo mě baví!"

"Hudba i divadlo mě baví!"

Rozhovor s hercem a muzikantem Milošem Jírou

   Miloši, z posledního rozhovoru s režisérem Víznerem byla cítit určitá skepse k práci ve vašem souboru. Jak se na tuto věc díváš ty?
   Z pohledu pana režiséra Víznera je opravdu trocha skepse na místě. Po předešlé práci s ním (na hře ,,Ze života hmyzu“) již vím, že on nám nic neodpustí a bude chtít, aby tato nová hra byla přinejmenším na stejné úrovni, ne-li lepší. To samozřejmě klade zvýšené nároky i na nás, na herce. Samozřejmě práci máme ztíženou i tím, že dvě herečky včetně pana režiséra dojíždějí. Ale zkoušky jsou již v plném proudu. I my herci se v době režisérovy nepřítomnosti snažíme vymýšlet nové režijní nápady. A musím přiznat, že to mě – a myslím i ostatní – baví. Zbytek ukáže čas, a jak bych šalamounsky řekl, do premiéry ještě není tak blízko.

Profesionálně se věnuješ hudbě, ve svém volném čase pak divadlu. Určitě můžeš do jisté míry srovnávat. Jak bys hodnotil oba přístupy k umění?
   Určité aspekty jsou totožné, ale jinak se velmi liší. Společné je to, že člověk předstupuje před obecenstvo s tím, aby je co nejvíce zaujal, pobavil, dostal se do jejich povědomí a za to byl oceněn. To znamená věnovat oběma činnostem spoustu volného času a i finančních prostředků. U hudebníků mého typu – v případě, že hrají se stabilní kapelou – se nacvičí kmenový repertoár, se kterým se vystupuje. Repertoár se pak obměňuje podle oblíbenosti a popularity jednotlivých písní. V případě hostování u jiných hudebních těles s různými žánry už je to trochu těžší. To pak člověk musí hodně ,,máknout“, protože jde hrát s již sehranými hudebníky, a ti jen tak neodpouštějí. Ale mě to baví, protože člověk zkouší pořád něco nového a sám sobě si dokáže, zda na to má.V divadle, alespoň našeho amatérského typu (v jiném jsem nehrál, nemám možnost srovnání) se za půldruhého roku nacvičí hra a její životnost je závislá bezpodmínečně na všech zainteresovaných. Myslím tím jak herce, režiséra i technický personál bez rozdílu. V případě výpadku kohokoliv z těch, které jsem jmenoval, je představení velmi ohroženo a troufám si i říci, že i celá naše práce může přijít vniveč. Zde není možno jen tak sehnat záskok.U hudebníka není zas až tak důležité, jak vypadá, nebo jak je starý, ale u dané postavy je. A jak bych zhodnotil oba přístupy k umění? To je jednoduché. Chceš-li být dobrý, musíš na sobě neustále pracovat. Jestli pak opravdu budeš dobrý, to nejlépe ocení ti, pro které to vlastně všechno děláš – publikum.

   Jsi určitě nejpilnějším čtenářem scénáře nově studované hry, jak bys ji charakterizoval?
   To jsi mě trochu zaskočil. Proč si myslíš, že zrovna já jsem nejpilnějším čtenářem scénáře? Ale jestli si to opravdu myslíš, tak mě to docela udělalo radost a pobavilo. Pravdou je, že má postava se vlastně prolíná celou hrou, a tedy nemohu některé pasáže zcela vynechat, a tak o hře mám již svůj názor. Jsem vděčný panu režisérovi Víznerovi, že ačkoliv není až takovým zastáncem, jak bych tak řekl, „lehčího žánru“, tuto hru nám vybral a uvolil se ji i režírovat. Mně osobně kápnul do noty a myslím si, že nejenom mně.Je to humorný příběh lidí, kteří se dostanou do komických, pro ně někdy i trapných situací, které se však mohou přihodit komukoliv z nás. Někdo se z nich dostává lépe, někdo je nese hůře, a to vše je okořeněno choulostivými scénami, které končí až posteli. Myslím si, že je opravdu na co se těšit.

   Režisér tě už podruhé obsadil do „manželské“ role s tvou životní partnerkou. Myslíš, že je to náhoda? A ovlivňuje to nějak tvůj osobní život?
   Já si myslím, nevím tedy jak moje partnerka, že to je úžasný. Mně se hraje daleko lépe, uvolněněji a nemusím se při intimních situacích nijak kontrolovat a nikoho to neurazí. Nevím, jestli je to náhoda, ale to režisérovo obsazení nám vždycky sedí, tak se mu asi jevíme, že opravdu patříme k sobě. Ale tuhle otázku jsi měl dát panu Víznerovi. Rád bych věděl, co na to on. Asi se ho na to sám zeptám. Náš osobní život to neovlivňuje vůbec, jenom v tom, že v různých situacích, které trochu korespondují s některou hrou, používáme nacvičené repliky, a to je docela zábavné. To ale myslím dělají i ostatní herci včetně těch profesionálních.

   Co bys popřál Divadelnímu sdružení do nové sezony?
   Abychom všichni vydrželi, byla dobrá parta a novou hru co nejdříve Mšeňákům ukázali. A už mě netrap, víš přece, že musím jít číst scénář... (smích)

Václav Novák